Článek
Pravidlo cestování: Běž, i když autobus ještě neodjíždí!
Každý z nás to zná. Stojíte na zastávce, zkontrolujete si čas na displeji telefonu a vidíte, že autobus odjíždí za deset minut. „Mám čas,“ řeknete si, a jdete si v klidu koupit kávu nebo vyřídit rychlý telefonát. Ale náhle – dramatický obrat! Z ničeho nic se kolem vás rozběhnou ostatní čekající, jako by se blížila invaze mimozemšťanů. Proč? Protože autobus stojí na zastávce. A přestože jeho odjezd je podle času v nedohlednu, lidové moudro praví: „Vidíš autobus? Běž!“
Panika na českých zastávkách
Vědci ještě neobjevili gen, který je za tento podivuhodný jev zodpovědný, ale lze s jistotou říci, že jde o univerzální pravdu. Je jedno, jestli jste v Praze, Brně nebo na vesnici o třech chalupách a jednom kohoutovi. Jakmile dopravní prostředek zastaví na svém místě, všichni propadnou kolektivní hysterii.
Co se stane, když neběžíte?
Odvážní jedinci, kteří se rozhodnou nepodlehnout panice, se vystavují řadě nebezpečí. Kolemjdoucí na vás koukají s pohrdáním, jako byste byli z jiné planety. „Ten člověk to snad nepochopil? Autobus by mohl odjet!“ říká jejich pohled.
Rešení? Možná…
Možná by nám pomohla celospolečenská osvěta. Co takhle plakáty s nápisem: „Autobus neodjede dříve, než má. Zůstaňte v klidu.“ Nebo kurz mindfulness speciálně pro cestující hromadnou dopravou?
A možná je to jednodušší. Možná stačí přijmout, že některé zvyklosti prostě patří k naší kultuře, stejně jako knedlíky.
Otázka pro čtenáře
Co myslíte vy? Je běžení k autobusu deset minut před odjezdem důsledkem historického traumatu, nebo prostě neodmyslitelnou součástí naší dopravní identity? Až příště uvidíte autobus na zastávce, běžíte, nebo zachováte klid? Podělte se o svůj příběh v komentářích – pokud si na to najdete čas mezi během na tramvaj a rychlou kontrolou jízdního řádu.
