Článek
Přiznejme si to: pravopisná pravidla češtiny jsou přestárlý dinosaurus, který už dávno nemá co dělat ve světě, kde si všechno googlíme a komunikujeme v memech.
Proč máme pořád tvrdý a měkký?
Zeptejte se sami sebe – proč potřebujeme y a i? Abychom mohli machrovat, že víme, co je měkká souhláska? Jak moc vám v životě pomohlo vědomí, že po „h“ píšeme „y“, zatímco po „ch“ už ne? A kdo rozhodl, že „běžný“ má tvrdé, ale „běžci“ už měkké? Jestli to někdy mělo logiku, ztratila se někdy mezi husity a internetem.
Představte si svět, kde máme jen jedno univerzální „i“. Třeba: „Bil sem tam.“ A co? Pořád tomu rozumíte. Čeština je natolik fonetická, že nepotřebuje tyhle pravopisné kejkle.
Historický balast, který už nikoho nezajímá
„Ale my přece chráníme krásu jazyka!“ No, tak ji chraňme, ale moderně. Krása není o tom, že se školáci nervují, jestli je to „mně“ nebo „mě“. Krása je o srozumitelnosti. A víte co? Svět je rychlej. Lidi chtěj psát rychle. Nikdo nemá čas se babrat s tím, jestli je v předponě „z“ nebo „s“. „Zhlédnout“? „Sledovat“? Stačí jedno univerzální „z“.
Co z toho máme?
Celý tenhle jazykový cirkus nám jen bere čas a energii. Ať se nám to líbí nebo ne, čeština je především nástroj. A nástroje by měly být efektivní. Pokud si při psaní pracovního e-mailu připadáte jako při maturitě, asi je něco špatně.
Čeština nepotřebuje pravidla – potřebuje detox! Tak co, jdete do toho? Nebo budete dál bránit svůj milovaný pravopis, který všem leze krkem? Napište „Co si mislíte.“ Vsadím se, že tomu všichni porozumí.
