Článek
Carrie Soto se vrací - Taylor J. Reid
Překonala všechny rekordy a vyhrála dvacet grandslamových titulů. Sama Carrie si myslí, že si zasloužila každý jeden z nich. Obětovala téměř vše, aby byla nejlepší, s velkou podporou otce. Javier – sám bývalý šampion – ji trénoval už od dvou let.
Ale šest let po odchodu do sportovního důchodu, v roce 1994, Carrie najednou sedí na tribunách, sleduje US Open a vidí, jak si její rekord přivlastňuje brutální, ohromující britská hráčka jménem Nicki Chan.
V sedmatřiceti letech Carrie učiní přelomové rozhodnutí vrátit se z důchodu a ještě jeden rok se nechat trénovat otcem ve snaze získat rekord zpět. I když sportovní novináři tvrdí, že ji stejně nikdy neměli rádi. I když se její tělo už nehýbe tak rychle jako dřív. A i když to znamená spolknout hrdost a trénovat s mužem, jemuž kdysi málem otevřela své srdce: s Bowem Huntleym.
Než se mi kniha dostala do ruky, cíleně jsem se vyhýbala všem recenzím. Chtěla jsem si na ni udělat názor sama a nebýt ovlivněná ostatními - i když to bylo náročné, protože kniha na mě vyskakovala úplně všude!��
Od první strany jsem cítila jemné vibrace, které do psaní umí vložit snad jen T. J. Reid. Kdo četl její předchozí knihy (hlavně Evelyn), tak ví, o čem mluvím🤗.
Carrie je tvrdohlavá, cílevědomá a neúprosně si jde za svým i přes mrtvoly. V tenisovém světě má různá (ne příliš lichotivá) jména a nechává ji to naprosto chladnou. Tuto vlastnost jsem na ní obdivovala, protože hodit názor někoho jiného za hlavu já neumím.
Od příběhu jsem dostala mnohem víc, než jsem čekala a zanechal ve mně krásný pocit, že je vše tak, jak má být🥰. Skončil pro mě v ten úplně nejlepší a „nejnapínavější“ okamžik, kdy nic není uzavřeno a zároveň je uzavřeno úplně všechno. Snad chápete, jak to myslím.
Kdybych mohla, hodnotím mnohem výš, protože 5/5 je prostě málo. Taylor zkrátka umí. Děkuju za knihu, byla boží a nečetla jsem ji naposledy💛.
⭐️5
Pokud vás moje recenze zaujala, najdete mě taky na Instagramu. Ráda vás tam uvidím :)
