Článek
Vzhledem k tomu, že podle části reagujících získala Olomouc, která bude letos hájit v baráži extraligovou příslušnost, titul na základě „cinknutí“ rozhodujícího pátého zápasu na Kladně, není od věci názor toho nejpovolanějšího. Tedy tehdejšího generálního manažera klubu Pavla Čecha, který je považován za strůjce celé akce.
Augustovo kouzlo
Po vynikajícím vstupu do sezóny prvního manažersky složeného týmu, ve kterém hráli prim kromě několika odchovanců víceméně nechtění hráči z Vítkovic a Brna, posíleni o kapitána Kladna Zdeňka Eichenmanna, se Olomouc výsledkově i herně zadrhla. V lednu přišel ze Zlína vyhozený trenér Josef Augusta, pod vedením budoucího trenéra mistrů světa, Mora pronikla ze sedmého místa do play off. Hodně zkušený tým posílený o Jirku Dopitu a Josefa Řezníčka prošel v prvním kole překvapivě hladce přes České Budějovice a postoupil do semifinále. V boji o finále čekal na Olomouc největší favorit na zisk titulu, kterým bylo hvězdami nabité Kladno. V prvních dvou utkáních potvrdili domácí roli favorita, a protože se hrálo na tři vítězné zápasy, měl být postup do finále na olomouckém ledě víceméně formalitou a trenér Kladna Jan Neliba přijímal gratulace k postupu.
Kladno má problém
A tak Kladno dorazilo do Olomouce ke třetímu zápasu bez zajištěného noclehu a po prohře 4:5, se muselo obrátit na domácí funkcionáře se žádostí o pomoc. „Teď prozradím něco, co jsem ještě neřekl, ačkoliv se kolem toho napsalo hodně fám a dohadů. Kladno už vědělo, že na ledě to může druhý den dopadnout všelijak, pátý zápas „kdo z koho“ je vždy loterie a domácí stadion spojený s tlakem na hráče není vždy výhodou. Proto učinilo pokus si čtvrtý zápas pojistit. My jsme jejich nabídku využili ve svůj prospěch a s tím nepočítali,“ vzpomíná Pavel Čech v knize Olomoucký zázrak po 30 letech. „Po prohraném zápase docházelo z jejich strany ke komunikaci ve smyslu: Hoši, jak byste se tvářili, kdyby to tady za jistých, pro vás ekonomicky výhodných okolností, skončilo. Předložili konkrétní výši kompenzace. Po dopoledním rozbruslení za námi přišli oslovení hráči s dotazem, jak mají zareagovat, že si vzali čas na odpověď. Tak jsem je vyslechl a měl hned jasno ve dvou klíčových věcech. Naši kluci chtějí hrát a vyhrát a Kladno má problém.“
Podle Pavla Čecha navíc panovala 100 procentní jistota, že nikdo z domácích není „nalomený“ a nabídka se nemohla rovnat prémiím pro mužstvo za postup do finále. A Jirka Dopita pronesl před třetím zápasem v kabině zásadní proslov, že se nevracel z Německa kvůli pěti zápasům. Čas ovšem běžel, Kladno absolvovalo rozbruslení a bylo nutno konat.
Obrácený popis účelu
„Klukům jsme dali pokyn, aby řekli, že souhlasí a pošlou někoho to ověřit. Pak jsem to řešil já. Říkám tomu metoda obrácené karty. Zajistil jsem osobu, která se jako zástupce domluvila, kdy a kde chce nabídku vidět před zápasem fyzicky. Načasováno to bylo tak, aby organizátoři z Kladna neměli možnost oslovit jinou skupinu hráčů,“ vysvětluje Pavel Čech. „Paralelně s tím jsme pustili do jiné části kladenského kádru, o které jsem byl přesvědčen, že o ničem neví, informaci, že někteří jejich spoluhráči disponují inkriminovanou částkou. Byla to pravda, jen jsem obrátil popis účelu. Vše zabaleno a vypuštěno v oparu dohadů a zaručené informaci, drbů a jisté neurčitosti. Obsazení a částka ale seděly. Pavel Patera to mnohem později v nějakém rozhovoru definoval slovy, že někteří hráči tehdy naletěli.“
Olomouc vyhrála čtvrté utkání 6:3 a srovnala stav série. Kladnu zůstaly peníze, rozhodnout se mělo v pátém zapase.
Výklad versus realita
Před rozhodující bitvou o finále se měl Pavel Čech dostat hráčům Kladna do hlavy. „S touto verzí přišli až po prohře v pátém zápase, protože je vždycky lepší hledat viníka mimo vlastní řady. Realita byla taková, že příchod Zdeňka Eichenmanna hodnotím jako jeden z nejlepších přestupů, které jsem udělal. Mladší kluky z Kladna jsem znal z reprezentačního béčka, ve kterém jsem dělal manažera, a neskrýval jsem, že mám v budoucnu zájem o beky Honzu Kruliše a Jirku Vebera, z útočníků se nám líbil Radek Gargoň, který se hodil k Eichymu. Původně jsme je chtěli získat oba najednou. Jednalo se ale o v hokejovém prostředí veřejně známé informace. To, že jsem se s nimi normálně pozdravil a nedívali jsme se na sebe jako na vrahy, si po prohrané sérii někteří lidé vyložili po svém a mimo realitu. Jejich problém spočíval v již zmiňované, z naší strany neakceptované nabídce. A zrovna tito hráči stejně jako Jarda Kameš s tím neměli vůbec nic co do činění,“ konstatuje Pavel Čech.
Legendy nechápaly
Právě brankář Jaroslav Kameš se totiž stal smutným hrdinou příběhu. Ve 12. minutě první třetiny byl totiž po čtvrté brance pátého zápasu v té době silně neurotickým trenérem Janem Nelibou vystřídán. „Pořadatelé nám znemožnili dostat se na naše místa na tribuně, seděl jsem za sklem ve V. I. P. prostorech s panem Kaberlem starším a dalšími bardy slavné kladenské historie. Nevěřícně jsme se na sebe dívali a shodli se na tom, že se jednalo o totální úlet. A jak ukázal další vývoj zápasu, fatální pro Kladno,“ vzpomíná Pavel Čech.
Přestože se šlo po první třetině do kabin za stavu 4:4, trenér Neliba v kabině řval na Kameše, ať přísahá, že zápas neprodal. „Něco jsme o tom slyšeli. Přitom měli být v pohodě, dvakrát smazali ztrátu dvou branek, hráli doma…Všechny branky, které Jarda obdržel, padly po hrubkách obránců, ale asi se nikdo z nich k tomu nepřihlásil a za něj před nepříčetným Nelibou nepostavil.“
Čavara Kameše tak v brance vystřídal Martin Chlad, v řádné hrací době skončil zápas 5:5, a protože nerozhodlo prodloužení, šlo se na nájezdy. „Honzu Nelibu všichni znali a věděli, že slova a věty jsou v jeho případě rychlejší než myšlenka. Kdyby po základní části nebo i po deseti minutách prodlužení přišel a řekl: „Jardo, dobrý, půjdeš na nájezdy a koukej všechny chytit,“ jejich mančaft by to strašně zvedlo. Do branky šel ale Chlad, což nikdo nechápal,“ konstatuje Pavel Čech s tím, že po prvním úspěšném nájezdu Jirky Dopity bylo vymalováno. „Chlad předvedl neurotickou scénu, kopal do hokejky, divoce gestikuloval. Měli jsme ho na lopatě a rozhodil celý mančaft. V dalším nájezdu trefil Igor Čikl víko a bylo jasné, že se můžeme chystat na finále…“
Zdroje
Rozhovor autora s Pavlem Čechem
Kniha Olomoucký zázrak po 30 letech…aneb jak to bylo doopravdy
