Článek
Fotbalista, restauratér a svého času spolumajitel stáje Derbi, jejíž barvy hájil v mistrovství světa silničních motocyklů rovněž Lukáš Pešek, vyhrál nejprestižnější klubovou soutěž planety s Ajaxem Amstedodam (1995), Realem Madrid (1998) a dvakrát s AC Milán (2003, 2007). „Jednalo se o fotbalistu s extrémním kvalitou, proto se prosadil v každém týmu a pod tak náročnými trenéry, jako Louis van Gaal, Jupp Heynckes a Carlo Ancelotti,“ konstatuje trenér národního týmu Ivan Hašek s tím, že z jeho bývalých spoluhráčů slavné éry letenských měl k Nizozemci nejblíže Jan Berger. „Oba dva byli stejně silní na balónu, dokonalý přehled, mohli hrát na více pozicích dopředu, dozadu a pokaždé odvedli nadstandardní výkon. Clarence měl asi větší dynamiku, Honza byl lepší hlavičkář. Měl smůlu v tom, že hrál v jiné době a nemohl se předvést v nejlepších evropských klubech, na které měl.“
Prostě vyhrál Ligu mistrů
V prvním týmu Ajaxu debutoval Clarence Seedorf 28. října 1992 v utkání proti VVV – Venlo. Bylo mu šestnáct let, sedm měsíců a osmadvacet dnů, stal se tak nejmladším debutantem v historii pětinásobného vítěze Ligy mistrů. Přitom v patnácti ho rodiče nepustili do Realu Madrid. „I když to v té době vypadalo, že mám na to, živit se fotbalem, naši rozhodli, že důležitější je škola. Kromě toho mi v Ajaxu nic nechybělo,“ vzpomínal.
Jak se ukázalo, jednalo se o prozíravý krok. V ročníku 1994/1995 se totiž Ajax Amsterodam probojoval do finále Champions League, soupeřem byl obhájce a vysoce favorizovaný AC Milán. Vyrovnané utkání nakonec rozhodla trefa Patricka Kluiverta. Clarence nastoupil v základní sestavě a v devatenácti letech se stal vítězem nejprestižnější evropské soutěže. „Byla to fantazie. S partičkou kamarádů jsme prostě vyhráli Ligu mistrů. Byli jsme mladí, slavilo se dlouho. Po probuzení jsem se cítil nějak zvláštně. Ptal jsem se sám sebe, jestli to nepřišlo příliš brzo?“
Ve službách „pusinek“
Po nepříliš povedeném a docela nepochopitelném ročním angažmá v Sampdorii Janov se ozval opět Real Madrid. Tentokrát Clarence neodmítl. Další tři sezóny pak hrála záloha královského klubu v pro soupeře devastujícím složení Seedorf, Karembeu, Redondo, Ze Roberto. V sezóně 1996/1997 vyhrál Real Madrid o dva body před Barcelonou domácí ligu, následující hrál Bílý balet finále Champions League. Přestože většina odborníků pasovala do role favorita Juventus, jedinou branku dal srbský střelec Predrag Mijatovič a ze zisku trofeje se radoval Real. Na vítězství čekali fanoušci od roku 1966 a tomu odpovídala i euforie, která ovládla město. Kromě toho došlo na mezinárodním poli k prvnímu velkému střetu dvou bývalých hráčů Ajaxu, za Juventus totiž hrál Edgar Davids. „Tehdy jsem měl větší štěstí, které přeje připraveným,“ tvrdil Clarence po utkání.
Těžko hledat slova
Po třech letech v Realu přestoupil Clarance Seedorf do Interu Milán, aby se po stejném čase „stěhoval“ do AC Milán. V sezóně 2002/2003 pak došlo k málo vídané situaci, kdy se v semifinále LM spolu utkali nesmiřitelní milánští rivalové, přičemž pro oba kluby bylo domácím stadiónem San Siro.
Nakonec postoupili po výsledcích 1:1 a 0:0 „rossonerri“, když rozhodla branka, vstřelená na hřišti soupeře, neboť, AC Milán byl do prvního utkání vylosován jako host. Na Old Traffrod se tak hrálo italské finále AC Milán – Juventus Turín. Stará dáma se ve svatostánku Manchesteru United ovšem musela obejít bez vykartovaného Pavla Nedvěda. Bezbrankový zápas nakonec došel do penaltového rozstřelu, ve kterém sice Holanďan svůj pokus neproměnil, přesto nakonec slavil třetí vítězství. „Celou dobu jsem věřil ve vítězství. Poté, co dal Ševčenko rozhodující penaltu, mi vůbec nedošlo, že jsem jako první vyhrál Ligu mistrů ve třech různých klubech. Když mě pak ‚přepadli‘ s touto otázkou novináři, těžko jsem hledal slova…“
Osudný Liverpool
Za dva roky byl rodák ze Surinamu blízko dalšímu triumfu, ve finále se potkali AC Milán a FC Liverpool. Po poločase se zdálo být hotovo, AC Milán vedl 3:0. Ve druhé půli ovšem Liverpool, ve kterém doplnil Milana Baroše krajan Vladimír Šmicer, předvedl pohádkový obrat a srovnal skóre. Opět rozhodovala penaltová loterie, nakonec po výsledku 3:2 oslavovali fotbalisté z města Beatles. Clarence Seedorf tak prohrál první finále LM.
V sezóně 2006/2007 se finále opakovalo. Tentokrát ovšem milánští, v jejichž základní sestavě nechyběl Marek Jankulovski, vyhráli dvě brankami Felippe Inzaghiho 2:1, za poražené se trefil minutu před koncem Dirk Kuyt. Létající Holanďan zažil při střídání v devadesáté minutě potlesk ve stoje a mohl se těšit ze čtvrtého úspěšného finále. Při své návštěvě Prahy letos v březnu pak charakterizoval českého spoluhráče jako hráče s úžasnou levačkou, obrovskou výdrží a výbornou technikou, kterého považoval za jednoho z nejlepších levých obránců světa.
Něco musí být první
V průběhu Ligy mistrů 2006/2007 odehrál Clarence Seedorf v prosinci 2006 proti Celticu Glasgow stý zápas, po sezóně byl zvolen nejlepším záložníkem soutěže. Když se v roce 2012 pořádala u příležitosti dvacátého výročí Champions League anketa o nejlepšího hráče historie soutěže, umístil se na sedmém místě. „Těžko říct, hrál jsem spoustu zápasů, z toho pět finále,“ odpověděl otec čtyř dětí, absolvent milánské univerzity Bocconi, přezdívaný Il Professore na dotaz ohledně největších okamžiků přebohaté kariéry. „Nicméně vždycky nejvíce vzpomínám na první zápas, branku, vítězství, trofej. Něco musí být první, pak se od toho odvíjí příběh.“
Zdroje
Rozhovor autora s Ivanem Haškem
