Článek
Ještě předtím, než si dovolím slova Jindřicha Trpišovského rozporovat, jeden zajímavý poznatek. Přímá účast v základní skupině Ligy mistrů a s tím spojený finanční bonus má společného jmenovatele v podobě suverenity šampiónů. Poprvé v tomto milleniu totiž postupoval český mistr přímo do hlavní soutěže v roce 2001 a Sparta vyhrála ligu s náskokem 16 bodů. Podruhé se přímo postupovalo do LM v roce 2005 a Sparta ovládla soutěž o 11 bodů. Český mistr šel do Ligy mistrů napřímo také v roce 2018 a opět nebylo moc co řešit. Už v listopadu měla totiž Plzeň po domácím vítězství nad Slavií náskok 14 bodů a tehdejší i dnešní boss týmu z Edenu Jaroslav Tvrdík po utkání s předstihem pogratuloval svěřencům Pavla Vrby k titulu. Stejně tak tomu bylo i letos, kdy Slavie mohla spřádat plány na Champions League již po podzimu.
Tak a teď něco o tom, jak se podle Pana trenéra Trpišovského „liga strašně zvedla.“ Nevím o žádné z dejme tomu TOP10 evropských soutěžích, ve které by účastník některé z nich měl po třiceti kolech 5 bodů, nevyhrál jediný zápas, přesto nebyl pět kol před koncem odsouzen k přímému sestupu a živil, byť teoretickou naději na baráž, což je letošní případ Českých Budějovic. Ostatně, i skutečnost, že Olomouc hrající ve skupině o titul prohrála v prvním kole nadstavbové části se Slávií doma 0:5, vypovídá mnohé o kvalitě a konkurenčním prostředí v nejvyšší české fotbalové soutěži.
Kromě toho nejvíce pomohli Slavii k titulu největší konkurenti, ještě před začátkem sezóny, což rovněž nebývá ve vyspělém fotbalovém světě obvyklé. Plzeň naznačila nemistrovské ambice ještě před začátkem soutěže, když prodala na české ligové poměry hvězdného stopera Hranáče za cca 250 miliónů do Hoffenheimu. V ještě větší míře pomohla Viktoria Slavii k zisku titulu prodejem reprezentačního útočníka Chorého právě do Edenu. Plzeňský boss Adolf Šádek sice posílil za 100 miliónů korun největšího konkurenta, ale zároveň si musel mnout radostí ruce nad velmi dobrým byznysem. Protřelý Áda si byl totiž velmi dobře vědom toho, že prodal Slavii za v bohatší a kvalitnější části fotbalové Evropy stejné peníze neprodejného útočníka. Mimochodem, podle bývalého trenéra Hoffenheimu Materazza, český reprezentant Hranáč na Bundesligu nemá a proto víceméně nehraje. Přesto o jeho služby projevila zájem právě Slavie, které touží po Zimovi po dalším hráči, který v kvalitní zahraniční soutěži víceméně vyhořel.
Ještě více ovšem přispěla k titulu Slavie z pozice obhájce Sparta. Odchod trenéra Priskeho byl jasný, Krejčího do Girony zcela pochopitelný. Na druhou stranu si nejsem zcela jist, jak moc bylo vhodné pořídit si k největšímu tahounovi v zisku za titulem Birmančevičovi ze Srbska, dva hráče z Albánie a jednoho z Kosova. Každopádně v letošní sezóně evidentně trápící se a z různých důvodu nehrající Birma dal stejně branek, jako Kosovan Albion Rahmani, který přitom přišel na Letnou za 100 miliónů korun a měl být největší hvězdou týmu v LM. Navíc vzhledem k jeho příchodu byl loni v létě odejit do dánského Midtjylandu Kuchta, čímž se rozpadl loni vysoce funkční útočný trojzubec, Birmančevič – Kuchta - Haraslím. Třetí nejlepší střelec loňského ligového ročníku se ovšem v Dánsku nechytil, v zimní přestávce následoval návrat do Sparty. Kuchta se stal záhy oporou a dal zatím na jaře stejně gólu jako na lavici náhradníků vysedávající Rahmani za celou sezónu. Generalita na Letné proto dumá nad tím, zdali neuplatnit opci.
Zejména však o úrovni české ligy a konkurenčním prostředí vypovídá srovnání s evropskou konkurencí. Zatímco Plzeň přežila v Evropské lize podzim a postoupila do osmifinále, Sparta a Slavie v Evropě jednoznačně propadly. Slavie byla přitom před startem oblíbené Evropské ligy podle superpočítače Opta byla třetím největším favoritem soutěže, realita se ovšem ukázala být diametrálně odlišná. Český suverén uhrál se soupeři druhého evropského sledu v osmi zápasech pouhých 5 bodů a nepostoupil mezi 24 nejlepších. Zaslechl jsem, že Slavie Evropskou ligu vypustila, protože jednoznačnou prioritou byla Chance liga a přímý postup do LM. Má to jistou logiku, na druhou stranu zápasy s PAOK a Malmö, vítězství ve kterých dávalo Slavii reálnou naději na účast ve vyřazovacích bojích, se hrály v lednu, tedy v době, kdy bylo o ligovém triumfu Slavie v domácí lize víceméně rozhodnuto. Pouhé jediné vítězství na půdě bulharského Ludogorce, tři zápasy bez vstřelené branky (Bilbao, Eintracht, PAOK) a nula na kontě domácích výher, vypovídají jednoznačně o tom, že českému klubovému fotbalu ujíždí evropský vlak. A slabou útěchou může být pro, sešívané skutečnost, že pro rivala z Letné dopadla konfrontace s evropskou špičkou v Champions League tvrdým nárazem do zdi. O to více jsem zvědav, jak se Slavie představí v Lize mistrů 2025/2026. Držím palce, ale nevěřím na zázraky.
Zdroje
