Článek
Člověk neznalý věci by totiž mohl na základě nadšených ohlasů po zisku domácího titulu nabýt dojmu, že Slavia Praha v mistrovské sezóně nehrála Evropskou ligu. Tedy soutěž, kterou loni na začátku roku po příchodu Pavla Tykače nazval boss Jaroslav Tvrdík jako pro Slavii ideální. Ostatně, před startem Evropské ligy byla podle počítače Opta Slavia třetím největším favoritem soutěže. Nakonec se ve finále se utkali Tottenham a Manchester United, tedy 17 a 15 tým Premier League, které mají za sebou hrůzostrašnou domácí sezónu. Na EL ovšem jejich výkony přebohatě stačily, což rovněž o něčem vypovídá.
Realita je v případě Slavie přes veškeré superlativy taková, že se letos nepřiblížila sezónám 2018/2019 a 2020/2021, ve kterých získala double a v Evropské lize skončila ve čtvrtfinále. V hlavní fázi Evropské ligy, do které postoupila po vypadnutí s Lille ve 4. předkole LM, když v domácí odvetě předvedla asi nejlepší výkon sezóny, uhrála Slavia v osmi zápasech pět bodů, když porazila pouze Ludogorec Razgrad. A doma v Edenu, který letos s výjimkou prohry v semifinále MOL Cupu s Olomoucí, představuje pro české soupeře nedobytnou pevnost, uhrála ve čtyřech zápasech dva body za remízy s Ajaxem a Malmö.
Nejednalo se o žádnou tragédii, jedna věc je porážet Plzeň, Karvinou nebo Ostravu, jiná vítězit se soupeři z Evropy. Ale pak jsem narazil na článek, ve kterém se píše o tom, že Slavia nekoukala doleva, doprava a od prvního dne měla jeden cíl v podobě zisku titulu. A kvůli tomu, aby se po čtyřech letech stala znovu nejlepším klubem v Česku, obětovala pohárovou Evropu. Autor skryt pod značkou „jic“ dokonce mezi deseti klíčovými kroky vedoucími k zisku titulu uvedl domácí remízu s Ajaxem 1:1 a prohru na půdě PAOK Soluň 0:2. Autor tak vlastně konstatoval, že vedení Slavie usoudilo, že nemá na to bojovat na rozdíl od výše uvedených sezón na dvou frontách. A například Provod, Chorý, či Diouf nezvládnou hrát ve čtvrtek proti Ajaxu a za tři dny doma proti Spartě, což je běžný evropský standard. Navíc po vítězství v Razgradu by výhra nad Ajaxem výrazně Slávii výrazně přiblížila k postupu do vyřazovací části. A i kdybych přijal teorii, že Slavia Evropskou ligu za ligu za účelem vítězství v domácí soutěži vypustila, po podzimní části, kdy bylo o českém titulu víceméně rozhodnuto, měla postup ve vlastních rukách. Stačilo vyhrát v Soluni a doma s Malmö. Po prohře v Řecku, kterou autor charakterizoval jako jeden z deseti klíčových kroků vedoucích k titulu, ovšem zhasla i teoretická naděje. Dle mého názoru permanentně vítězně naladěný trenér Trpišovský pak po zápase evidentně zklamaný pravil, že evropské zápasy stály Slavii spoustu energie, ale nemá za to žádnou odměnu. Proto se v něm mísí zklamání, lítost a mrzutost, což odporuje teorii o obětované Evropě. A jeden z tahounů mužstva Tomáš Holeš hovořil v souvislosti s Evropskou ligou o dobrém losu, byť si přál Manchester United nebo Tottenham a dodal, že v každém zápase chce vyhrát. Mojmír Chytil se pak těšil do Bilbaa a pravil, že cílem je jednoznačně postup.
Proto považuji za rozumné místo toho, snažit se obhájit neúspěch v konfrontaci s evropskou konkurencí obětováním Evropské ligy na oltář titulu v Chance lize, jednoduše přiznat, že Slavii prostě ujíždí evropský vlak. Jsem proto docela zvědav, jak do něj bude naskakovat v Lize mistrů, ve které čeká českého suveréna podstatně těžší konkurence.
Zdroje
