Článek
Seznamte se žirafami
Jak žirafa vypadá ví asi každý. Co dalšího ale o nich víte? Žirafy patří mezi sudokopytníky a přežvýkavce, což znamená, že jsou příbuzné třeba krávě, nebo jelenovi. Vysoké mohou být žirafy až 5,5 metru, jejich srdce má hmotnost 11 kg a jejich fialový jazyk měří na délku až půl metru. Na svém domovském kontinentu, tedy v Africe žijí celkem čtyři druhy tohoto úžasného zvířete.
Zatímco v minulosti žily žirafy prakticky na celém území Afriky, dnes se vyskytují jen v několika navzájem oddělených oblastech a odhady celkového počtu se pohybují od 68 do 140 tisíc kusů. Žirafy nabízejí kromě tradičních informací z učebnic přírodopisu i řadu méně známých, ale o to zajímavějších faktů.
Co jste (ne)věděli o žirafách
Začneme u zbarvení žiraf, které je pro ně typické. Nejen že jejich barevné vzory se liší mezi jednotlivými druhy, ale pro každou jednotlivou žirafu je vždy naprosto unikátní. Jinak řečeno, vzor srsti je pro žirafu něco, jako pro nás otisk prstu.
Pro člověka jsou naprosto nezbytné dvě věci: spánek a voda. Žirafy snížily potřeby obojího na naprosté minimum. Začneme u spánku. Za celý den spí často jen něco mezi 5 a 30 minutami. I tohoto času přitom dosáhnou díky velmi krátkým zdřímnutím trvajícím jednu až dvě minuty. Delší spánek si kvůli predátorům nemohou dovolit. V bezpečnějším prostředí ale spí déle. Poněkud překvapivě to mají podobné i s pitím. Žirafy pijí velmi málo, třeba jen jednou za několik dní. Platí to přitom i v případě, že vodu k dispozici mají. Nejde tedy o to, že by je k tomu nutilo sucho.
Žirafa sklánějící se k zemi. Právě tento úkon je z fyziologického hlediska velmi náročný.
S pitím trochu souvisí i další zajímavost. Když už se žirafy rozhodnou pít, musí vyřešit obtížný problém. Jak dostat hlavu k vodě? Pro žirafy je to poměrně náročná operace. Žirafa přitom musí doširoka roztáhnout nohy a pokrčit je v kolenou. Teprve potom mou sáhnout až na zem, či spíše na hladinu. Zohýbat tělo do popsané polohy, ale není to jediné, co žirafu při pití čeká. Vzhledem k fyziologii musí být její krevní oběh velmi výkonný. Když se ale žirafa celá skloní, hrozí výrazné změny krevního tlaku i to, že jí krev bude proudit zpět do mozku. I s tím si ale žirafy umí poradit. Kromě velmi silných cév a jednosměrných srdečních chlopní mají také staženou kůži na nohách, která funguje jako kompresní ponožky či nohavice. Právě žirafy inspirovaly výzkumníky NASA při navrhování skafandrů.
Také žirafí porod patří mezi velmi zajímavé okamžiky. Protože samice rodí vestoje, mláďata přicházejí na svět tak, že spadnou asi z dvoumetrové výšky. Naštěstí se z toho ale velmi rychle oklepou a zhruba za hodinu už zvládnou sama stát. Možná jste si v Zoo všimli, že mají na hlavě jakési parůžky. Aby si je mládě při pád nepoškodilo, v době porodu nejsou tyto parůžky spojeny s lebkou a dokonce jsou „složené“ do polohy naležato.
Když se žirafami poprvé seznámili Evropané, tedy ve starověku, dali jim jméno Camelopardus. Toto slovo je vlastně složeninou výrazu pro velblouda a levharta. V antice se totiž věřilo, že žirafa je skuteným křížencem těchto dvou zvířat. A jak žirafám vlastně říkají domorodci? Masajové je nazývají oloodo-kirrigata, ve svahilštině je to twiga a pro další domorodé jazyky je žirafa dikala, agunfon, rakumin dawa nebo thutlwa.
Až tedy budete v ZOO, na žirafy se můžete nyní dívat o něco poučenějším okem.
