Článek
Válka a mořská biologie
Zablokování důležité námořní tepny, kterou za běžného provozu proplouvají desítky tisíc lodí ročně, uvěznilo na 1 500 velkých plavidel, které se nemohou hnout z místa. Zatímco ekonomové počítají ztráty z přerušených dodávek ropy, zemního plynu, hnojiv a dalšího zboží, mezinárodní tým mořských biologů pod vedením profesora Tamburriho z Marylandské univerzity upozornil na zcela jiný, mnohem méně viditelný důsledek.
V odborném vědeckém časopise vědci varovali, že toto bezprecedentní hromadné odstavení obřích lodí vytváří ideální podmínky pro šíření mořských invazních druhů. Vědci tento stav přirovnávají k počínající epidemii.
Černí pasažéři
Námořní doprava představují již po staletí cestu, jak se mořské organismy dostávají daleko za hranice svého přirozeného výskytu. Nejedná se tedy o nový problém, teď ale dostává nový rozměr. V posledních desetiletích se mezinárodní regulace soustředily především na kontrolu balastní vody, kterou lodě přečerpávají kvůli udržení stability. Jak však zdůrazňuje Mario Tamburri, hlavní autor studie, více než polovina všech zavlečených mořských druhů necestuje v útrobách nádrží, nýbrž přímo na povrchu plavidel.
Jde o složitá společenstva mikroorganismů, řas, mlžů a dalších bezobratlých živočichů, kteří přirůstají k ponořeným částem trupu a ukrývají se v nepřístupných konstrukčních prvcích jako jsou kormidla, lodní šrouby, potrubní systémy apod.
Za standardních okolností brání masivnímu nárůstu těchto organismů fakt, že lodě tráví v přístavech obvykle jen jeden až tři dny a většinu času jsou v pohybu. To organismům znemožňuje pevné uchycení. Zároveň jsou trupy ošetřeny speciálními nátěry, jejichž účinnost je ale často podmíněná pohybem lodi. Jakmile však plavidlo zůstane nehybně kotvit po dobu několika týdnů či měsíců, ochranná funkce těchto nátěrů dramaticky klesá.
Stání delší než osmnáct až třicet dnů představuje z hlediska biologické bezpečnosti kritickou hranici. V roce 2026 se přitom v oblasti Perského zálivu ocitly v dlouhodobé nečinnosti stovky obřích tankerů, kontejnerových lodí a plavidel pro přepravu sypkých nákladů najednou, což nemá v moderní historii námořní dopravy obdoby.
Situace v Hormuzském průlivu je ale mimořádná nejen kvůli počtu uvízlých plavidel, ale také svým specifickým prostředím. Perský záliv, propojený úžinou s hlubším Ománským zálivem, patří k nejextrémnějším mořským ekosystémům na planetě. Vyznačuje se mimořádně vysokou teplotou vody, kterou během letošního léta umocnily výrazné mořské vlny veder, a zároveň nadprůměrnou salinitou. Podle vědců právě toto drsné prostředí selektuje mimořádně odolné organismy schopné přežít velké výkyvy. Takoví odolní živočichové se po přenesení do jiných částí světa stávají mimořádně úspěšnými invazními druhy, protože bez potíží zvládnou následnou adaptaci v nových přístavech.
Lodě navíc připluly do Perského zálivu z nejrůznějších koutů planety a na svých trupech si už přivezly vlastní společenstva organismů. Během mnohaměsíčního čekání v hustě obsazených kotvištích tyto organismy kolonizují sousední lodě.
To může vést kromě šíření dalších druhů i ke genetickému křížení vzniku ještě životaschopnějších hybridů. Skutečné globální riziko naplno propukne ve chvíli, kdy se situace uklidní a námořní koridor se znovu otevře běžnému provozu. Plavidla opouštějící oblast Perského zálivudokážou během jediného roku propojit přístavy napříč všemi kontinenty. Ekologické dopady mohou být velmi vážné.
I když ale vědci bijí na poplach, nelze čekat, že zrovna ekologické riziko přesvědčí mocné tohoto světa k řešení neutěšené situace v regionu.



