Hlavní obsah

Mořské ženy z ostrova Čedžu se po staletí potápějí až do hloubky dvaceti metrů

Foto: by karendotcom127, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

Korejské Mořské ženy tak, jak vypadaly v minulosti.

Na ostrově Čedžu, který leží jižně od korejského poloostrova, se už po staletí odvíjí příběh jedné z nejpozoruhodnějších ženských komunit na světě. Máme na mysli potápěčky známé jako Henjŏ.

Článek

Kdo jsou Henjŏ

Toto korejské slovo (v překladu „mořské ženy“) značí potápěčky, které se bez moderního potápěčského vybavení, jen v tenkých neoprénových kombinézách (dříve ve speciálních bavlněných overalech), s maskou a olověným pásem, dokážou ponořit až do hloubky dvaceti metrů. Dech při tom zadrží na celé minuty a voda zde má často jen 10°C. Proč to dělají? Primárně jde o sběr mořských plodů, v širším smyslu je to ale komplexní kulturní fenomén.

Historie Henjŏ

Historie potápění na ostrově Čedžu sahá až do pátého století našeho letopočtu. V té době se ale této činnosti věnovali především muži. Zásadní zvrat nastal v sedmnáctém století. Mnoho mužů tehdy zahynulo v průběhu válek či při rybolovu a ti, kteří přežili, byli často povoláváni do státních služeb. Stejně tak museli odvádět vysoké daně z úlovků.

Právě práce potápěček zpočátku nebyla tak přísně daněna jako mužský rybolov, a tak ženy postupně převzaly hlavní roli v obživě svých rodin. To znamenalo zásadní zvrat v tradiční společnosti. V ní muži tradičně zastávali dominantní postavení a ženy zastávaly práci v domácnosti.

Tím se ale na ostrově Čedžu zformovala unikátní matriarchální společnost. Ženy se staly hlavními živitelkami rodin a muži se starali o děti a domácí práce. V tehdejší Koreji to představovalo společenskou anomálii.

Foto: by karendotcom127, CC BY 2.0, via Wikimedia Commons

Potápěčka Henjŏ vystupuje s úlovkem z moře.

Mořské ženy a jejich práce

Samotný proces potápění samozřejmě vyžaduje mimořádnou fyzickou i psychickou odolnost. Vše začíná už brzy ráno, kdy se ženy shromáždí u pobřeží. Tam si rozdělávají oheň, aby se ohřály před vstupem do ledové vody a samozřejmě i po návratu z ní. Poté vstupují do moře, plavou k lovištím a opakovaně se noří ke dnu. Pomocí speciálního zahnutého železného nástroje zvaného pičchang sbírají mořské ježky, chobotnice, mořské okurky a různé druhy jedlých řas.

Potápěčky jsou rozděleny do tří kategorií podle svých zkušeností a fyzických schopností. Nejmladší a nejméně zkušené ženy loví pouze v mělkých vodách do pěti metrů. Střední úroveň představují ženy, které se potápějí do hloubky kolem deseti metrů. Na vrcholu stojí nejzkušenější potápěčky, které dokážou sestoupit až do dvaceti metrů a znají každý podmořský útes i nebezpečné mořské proudy.

Starší a zkušenější ženy vždy dohlížejí na mladší kolegyně a předávají jim své znalosti z generace na generaci. Výdělky z úlovků se dělí spravedlivě a část z nich putuje do společného fondu vesnice, ze kterého se financují školy, potřebné opravy nebo podpora pro nemocné a starší členky komunity potápěček.

Víc než jen rybolov

Práce potápěček je ale mnohem komplexnější, než by se mohlo zdát, resp. má doslova duchovní přesah. Moře je pro henjŏ nejen zdrojem obživy, ale hlavně posvátným prostorem. Potápěčky pořádají pravidelně obřady, během nichž prosí božstva za klidné moře, bohatý úlovek i bezpečný návrat všech žen na břeh.

Součástí etického kodexu henjŏ je také přísně ekologický přístup. Henjŏ nikdy neloví více, než dokážou unést, a striktně dodržují období hájení, aby se populace mořských živočichů mohly přirozeně obnovovat. Nepoužívají dýchací přístroje, protože věří, že kyslíkové lahve by je pokoušely zůstat pod vodou příliš dlouho a vyplenit mořské dno. Pokora před přírodou je základním stavebním kamenem celé jejich činnosti.

Význam této jedinečné kultury ocenilo v roce 2016 i UNESCO, které zapsalo kulturu potápěček henjŏ z ostrova Čedžu na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva. Ani to ale nemůže zabránit tomu, aby se celá komunita začala zmenšovat. Rychlá industrializace Jižní Koreje, rozvoj cestovního ruchu na ostrově a nové možnosti vzdělání i zaměstnání způsobily, že mladé ženy přestaly mít o náročnou a nebezpečnou práci zájem. Je tedy otázka, jak dlouho ještě tato kultura přežije.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz