Článek
Olympijské hry v Soulu
V 1988 se ve světě začínalo blýskat na lepší časy. Komunistické režimy ve střední a východní Evropě směřovaly ke svému zániku stejně jako samotný Sovětský svaz a s tím končila i studená válka. Není náhoda, že organizátoři olympijských her v korejském Soulu zvolili jako hlavní téma mír. Z pohledu Jižní Koreje samozřejmě i s odkazem na domácí situaci. A jaký lepší a univerzálnější symbol míru si lze představit, než bílou holubici?
Zahajovací ceremoniál probíhal v atmosféře všeobecného porozumění a optimismu. Dodnes je považován za jeden z nejlepších. Všichni jej mají spojený i se dvěma stále populárnějšími písněmi složenými právě pro olympiádu v roce 1988. Tou jednou byla skladba One Moment in Time od Whitney Houston, tou druhou potom Hand in Hand od domácí skupiny Koreana. Ceremoniál si všichni maximálně užívali a čekali na jeho zlatý hřeb, tedy zapálení olympijského ohně.
Když se z olympijského ohně stane krematorium
Všichni plánovači zahajovacích ceremoniálů olympijských her se snaží přijít s co nejoriginálnějším a nejefektnějším způsobem zapálení. V Soulu přišli s následujícím plánem. V průběhu ceremoniálu bude vypuštěno 2000 bílých holubic a následně vběhne na stadion olympijská štafeta. Tři poslední běžci, kterými byli korejský maratonec, tanečník a učitelka si převezmou pochodně a postaví se na pohyblivou plošinu, která je jako výtah vyveze až ke „kotli“, ve kterém zapálí olympijský oheň.
Na papíře to vypadalo jistě velmi hezky, plánovači ale si neuvědomili, že mnoho holubic se usadí právě v tomto kotli a na jeho okrajích. Když nosiči oheň skutečně zapálili, rozhořel se rychlostí blesku, neboť mu palivo dodávaly jako obvykle plynové trysky. Desítky či dokonce stovky holubic neměly nejmenší šanci uniknout. To vše se událo před zraky celého světa. Je třeba zdůraznit, že nosiči pochodní o holubicích nevěděli, neboť i pro svou vlastní bezpečnost oheň zapalovali zezdola a do kotle neviděli. Kamery poté začaly celkem logicky nabízet vzdálené záběry, každému bylo ale asi jasné, k čemu došlo.
Tato nešťastná událost se stala černou skvrnou na jinak krásných Hrách. Pro Československo byly také poměrně úspěšné a sportovci včetně oštěpaře Jana Železného či tenistek Jany Novotné a Heleny Sukové si z nich odvezli tři zlaté, tři stříbrné a dvě bronzové medaile.
