Článek
Supermarket Mana na jihlavském sídlišti
Onen velký den, kdy do tehdejšího Československa dorazila vymoženost jménem supermarket, nastal 6.6. 1991. Trochu překvapivě se to nestalo v Praze, nýbrž v Jihlavě. Na tamějším sídlišti Březinky lidé již několik dní předtím zvědavě nakukovali do interiéru bývalé velkoprodejny potravin Vysočina, kterou nizozemský řetězec Ahold přestavoval na supermarket Mana.
Již od časných ranních hodin se před novou prodejnou začala vytvářet fronta zákazníků, nedočkavých vyzkoušet si západní styl nakupování. V supermarketu na ně čekala obrovská nabídka zboží, včetně do té doby prakticky neznámého exotického ovoce nebo produktů západních výrobců. Pro někoho, kdo mohl srovnávat pouze se socialistickými samoobsluhami, to byl skutečně dotek jiného světa.
Nešlo ale jen o šíři sortimentu. Také fakt, že si lidé mohli ve frontě u pultu s masnými výrobky zpříjemnit čekání kávou z kávovaru, působil v té době jako zjevení. Do Jihlavy se začali sjíždět lidé z širokého okolí a do supermarketu se dokonce pořádaly organizované zájezdy. Podle pamětníků se stala největším hitem jablka odrůdy Jonagold.
Prvotní nadšení samozřejmě postupně opadalo s tím, jak supermarkety začaly vyrůstat i v dalších městech republiky. Co se konkrétně supermarketů Mana týká, ty ve skutečnosti nikam nezmizely. Společnost Ahold je pouze přejmenovala na Albert. Jen už se k nim dnes nepořádají zájezdy.
Logo řetězce supermarketů Mana.
Od samoobsluhy k supermarketu
Pro pochopení tehdejšího nadšení je potřeba si uvědomit, jak zásadním způsobem se supermarkety lišily od tehdejších samoobsluh. Nešlo o to, že by si snad zákazníci nemohli v samoobsluhách vybírat zboží sami. Zásadní rozdíl byl ve velikosti prodejny, a především pak v její nabídce. V tomto ohledu skutečně srovnáváme nesrovnatelné.
Na západ od našich hranic již byly supermarkety běžnou věcí a k nám v roce 1991 dorazily s velkým zpožděním. Je přitom zajímavé, že při zavádění samoobsluh to tak vůbec nebylo a Československo patřilo k průkopnickým zemím, alespoň tedy v evropském měřítku.
První samoobsluhy začaly ve Spojených státech vznikat již před první světovou válkou, v Evropě se velkém prosadily až na přelomu 40. a 50. let. Staly se tak svým způsobem symbolem poválečné obnovy zničené Evropy. První oficiální samoobsluha v Československu byla otevřena dne 1. června 1955 na pražském Žižkově. Ve své době způsobila stejný poprask jako první supermarket na začátku 90. let.
Někdy se jako o první samoobsluze u nás mluví o obchodě, který fungoval ve 30. letech v Sázavě. Tam šlo ale o to, že majitelka měla problémy s chůzí a svoji prodejnu upravila tak, aby si lidé mohli zboží brát sami. To je nicméně spíše kuriozita a na oficiální prvenství to asi nestačí. Ale zpátky k cestě od samoobsluhy k supermarketu.
Jak jsme již naznačili, byl zde jeden zásadní rozdíl. V případě samoobsluh jsme totiž byli na světové špičce a ještě v 60. letech jich u nás bylo více než ve Velké Británii, v Rakousku nebo západním Německu. Postupem času se však tento poměr změnil a samoobsluhy začaly na západě doplňovat právě supermarkety, to se v Československu nestalo.
Důvodů bylo několik. V první řadě prostě socialistické hospodářství nebylo schopno supermarket naplnit. V prostředí centrálně plánované ekonomiky nebylo možné nabízet stejné produkty od vícero výrobců a ani celkový objem produkovaného zboží existenci těchto prodejen neumožňoval. V neposlední řadě mělo pak Československo velký problém s nedostatkem chladících boxů a pokladen.
Zákazníci si tak museli počkat až do doby po sametové revoluci, která umožnila standardní fungování ekonomiky a tím i příchod supermarketů. Není od věci si připomínat i takováto výročí.
