Článek
Vznik dokonalé sněhové bouře
Bouře z roku 1888, která vstoupila do historie, vznikla při střetu teplého a vlhkého vzduchu proudícího z Mexického zálivu s arktickým vzduchem sestupujícím z Kanady. Výsledkem byl prudký pokles teplot doprovázený silným větrem a nízká teplota proměnila dešťové srážky v husté sněžení. Sněhové peklo trvalo tři dny mezi 11. a 13. březnem, jeho dopady ale mnohem déle a do jisté míry změnily celé Spojené státy.
V některých oblastech napadlo během necelých dvou dnů více než 150 centimetrů sněhu a místy se tvořily vysoké závěje. Ta rekordní měla plných 16 metrů. Vítr dosahoval v poryvech rychlosti přes 140 km/h, což značí sílu hurikánu. Právě vítr výrazně zhoršoval viditelnost a činil pohyb venku doslova životu nebezpečným. Z geografického hlediska panovaly tyto podmínky severovýchod Spojených států od Washingtonu po stát Maine. Na konci 19. století přitom právě v tomto regionu žilo asi 25 procent všech obyvatel USA.
Dopady bouře
Nejtvrději byla zasažena města jako New York City, Boston, Philadelphia a zmíněný Washington. I dnes umí sněhové bouře města prakticky vyřadit z provozu, natož roce 1888, kdy byly úplně bezbranné. Ulice zaplněné koňskými povozy, nadzemní tratě a otevřené telegrafní vedení se během několika hodin změnily ledové království, v němž se nemohlo nic ani pohnout.
Bouře zastavila samozřejmě i vlaky meziměstské. Železniční tratě byly zaváty sněhem, výhybky zamrzly a vlaky uvízly v otevřené krajině. Ve vlacích zůstalo uvězněno na 15 tisíc lidí. Přístavy po celém východním pobřeží byly doslova paralyzovány a desítky lodí se v důsledku prudkého větru a vysokých vln přímo potopily nebo byly poškozeny.
Ulice New Yorku poté, co bouře pominula.
Zcela zásadní problém představovalo přerušení telegrafního spojení. Nadzemní dráty se pod tíhou ledu a sněhu trhaly a padaly k zemi. Severovýchod Spojených států se tak ocitl v komunikační izolaci, která trvala několik dní. Tehdejší společnost už však byla na rychlý přenos informací zvyklá, byť se objevil relativně nedávno. Už tehdy šlo z tohoto pohledu o šokující zkušenost. Představte si, co by taková komunikační izolace udělala s námi…
Ve městech přestaly fungovat tramvaje a pohyb po ulicích byl možný jen pěšky, často jen s pomocí improvizovaných sněžnic. Lepší bylo ale vůbec nevycházet, neboť přitom šlo o život. Odhady hovoří o přibližně 400 obětech bouře, z toho určitá část připadla na námořníky a cestující na lodích. Mnoho lidí ale zahynulo také ve městech, buď umrznutím nebo v důsledku kolapsů budov a způsobených extrémními podmínkami. Tehdejší noviny přinášely dramatické příběhy lidí, kteří se ztratili v závějích jen několik desítek metrů od svých domovů nebo rodin uvězněných v bytech bez uhlí a potravin.
Dopady bouře z roku 1888
Bouře z března 1888 jasně ukázala, že velká americká města nejsou na podobnou krizi strukturálně připravena. Ačkoliv nikdy nelze dopady takové bouře odstínit stoprocentně, začaly se realizovat některé zásadní změny.Jedním z nejvýznamnějších důsledků bouře bylo rozhodnutí přesunout klíčové komunikační vedení pod zem. Právě zkušenost s masivním výpadkem telegrafu vedla k postupné výstavbě podzemních kabelových sítí. Katastrofa rovněž urychlila rozvoj podzemní dopravy. V New Yorku posílila argumenty pro výstavbu metra.Města také začala systematičtěji řešit zimní údržbu ulic, skladování paliva a krizové zásobování obyvatelstva. Bouře z roku 1888 tak opět ukázala nepříjemnou skutečnost, že skutečný pokrok často přichází až po krizích.
A jak to bylo se zmíněnou učitelkou zmíněnou v perexu? O té jsme psali tady.
