Článek
Nečekaná bouře století
Na širokých dálavách amerického Středozápadu vyrůstala městečka lákající nově příchozí, kteří zde toužili začít nový život. V obrovském prostoru byla ale rozeseta velmi řídce a jednotlivé malé komunity od sebe byly často vzdáleny i několik dní cesty. Znamenalo to mimo jiné i to, že lidé v nich byli odkázáni jen sami na sebe.
Když dne 12. ledna 1888 zasáhl Nebrasku nečekaný blizzard, bylo to jako blesk z čistého nebe. Několik dní předtím bylo nezvykle teplých a nikoho ani nenapadlo, že by se počasí mohlo změnit tak rychle. Platilo to i pro děti ze školy v osadě Mira Valley, které vyrazily jen v lehkém oblečení. Mimochodem, není vůbec vyloučené, že mezi dětmi byly i děti českých přistěhovalců, kteří se v Nebrasce často usazovali a mnoho z nich ve svých vzpomínkách na blizzard z roku 1888 vzpomíná. Ani jejich učitelka, Minnie Mae Freemanová, každopádně neočekávala nic špatného a s dětmi se vydala ven.
Brzy si však všimla na horizontu ostré modrošedé linie. Jako jeden ze starousedlíků dobře věděla, co to znamená. Blížila se bouře, kterou místní obvykle nazývali „modrá severní“. Jednalo se o silné chladné větry vanoucí do Nebrasky z centrálních kanadských plání. Učitelka okamžitě zavelela k návratu do školy. Nemohla ale tušit, že tahle bouře bude opravdu výjimečná.
Boj o život
Ve školní budově zhodnotila učitelka svoji situaci. Ta rozhodně nebyla optimistická. Ve třídě sice byla trocha uhlí, ale jinak žádné zásoby a jak bylo řečeno, děti byly nedostatečně oblečené. Okna bičoval silný vítr, který na ně vrhal další a další sníh a teplota klesla z příjemných asi pěti stupňů Celsia hluboko pod bod mrazu.
Minnie věděla, že škola neposkytuje dětem dostatečný úkryt, znamenalo to však vydat se přímo vstříc bouři. Minnie uvažovala o plánu dostat se na farmu, kde měla pronajatý pokoj. Ta byla od školy vzdálená necelé dva kilometry, které se však zdály za daných podmínek naprosto nepřekonatelné. Když ale vítr rozrazil dokonce i školní dveře, bylo jasné, že není na co čekat.
Minnnie svázala všechny děti i sebe sama provazem a vyrazila po paměti směrem k farmě. Sněhu už bylo po kolena a v bouři nebylo vidět na krok. Jen díky tomu, že cestu ze školy domů na farmu znala zpaměti, podařilo se jí skupinu promrzlých a vyděšených dětí dovést do bezpečí, kde přečkaly noc. Ráno po uklidnění bouře si děti vyzvedli rodiče, kterým v tu chvíli spadl obrovský kámen ze srdce. Za životy svých dětí vděčili jen a pouze devatenáctileté učitelce.
Je třeba říct, že mnozí další v celém regionu takové štěstí neměli. Během blizzardu zemřelo na 200 lidí, z toho stovka v Nebrasce.Bohužel bylo mezi mrtvými i několik dětí, které se pokusily na rozdíl od těch z Mira Valley dojít v bouři domů samy.
Další život Minnie Mae Freemanové
Zpráva o hrdinském činu mladé učitelky se rozletěla nejprve do Nebrasky a potom do celých Spojených států. Na motivy jejího příběhu bylo složeno několik písniček a den co den dostávala Minnie dopisy s nabídkou sňatku. V dalším životě se přestěhovala do Chicaga, kde se vdala (nebyl to ale žádný z jejích poštovních nápadníků) a věnovala se boji za ženská práva. Zemřela v roce 1943. Budovu Kapitolu státu Nebraska dodnes zdobí freska zobrazující Minnie Freemanovou vedoucí děti do bezpečí. Samotná Minnie ale až do konce svého života přehnanou slávu odmítala s tím, že neudělala nic jiného, než co jí ukládala její povinnost.
