Článek
Želvy a turisté na Kefalonii
Na ostrově Kefalonia je nejznámější pláží, na níž karety kladou svá vejce, ta u městečka Skala. Mohlo by se zdát, že je pro želvy ideální. Nenajdete ji totiž u žádného velkého hotelového komplexu, naopak leží tři kilometry od nejbližšího lidského sídla. To však samo o sobě právě vylíhlé želvičky nemusí vůbec zachránit.
V první řadě je pláž poměrně známá, a proto si sem lidé cestu najdou. Není jich sice tolik jako v letoviscích, ale i tak zde úplný klid nepanuje. Přes den si zde děti staví hrady z písku a v noci se sem zase sjíždějí lidé, kteří chtějí být svědky jedinečného přírodního divadla.
Na konci jara, kdy sem karety připlouvají naklást vejce, je pláž zcela uzavřena. V době líhnutí, tedy asi o dva měsíce později, už to ale neplatí. Malé karety přicházejí na svět v době turistické sezóny, což jim situaci v mnohém stěžuje. V létě už žádná omezení pro přístup na pláž neplatí. Pokud se želva vylíhne ve dne, shluknou se kolem ní lidé s mobilními telefony a hlasitě ji povzbuzují v její snaze dostat se do moře. Výsledkem je extrémní stres, který nezřídka vede k uhynutí želvy.
Cesta od místa snůšky do moře je pro malé karety bojem o život.
Denní líhnutí je ale naštěstí spíše výjimečné. Želvy přicházejí na svět většinou v noci. Miliony let vývoje je naučily, že cestu k moři jim v noci ukáže měsíc, jehož světlo se odráží na hladině. To už dnes ale neplatí. Na obzoru svítí hotely a rozsáhlé resorty, nemluvě o tom, že si chce na želvy telefonem posvítit i leckdo z diváků. Řada želv se tak proto vydává špatným směrem a logicky potom umírá.
Třetí velké riziko představují pro karety hrady z písku. Koho by napadlo, že když si dítě postaví na pláži přes den hrad z písku, může tím ublížit právě narozeným želvám. Mláďata totiž nejsou schopna tuto překážku překonat. Stejně tak mohou spadnout do vyhloubených jam, z nichž se už samy nedostanou. Když si k tomu připočteme, že část malých želv padne ještě za oběť přirozeným predátorům je zřejmé, že svého cíle dosáhne jen malý počet želv.
Želví ochránci
Každé léto působí na pláži dobrovolníci z celého světa, kteří se snaží alespoň trochu zmírnit rizika. Je třeba říct, že z velké části suplují místní úřady, které nejsou schopné zajistit ani viditelné značení a informační tabule. Dobrovolníci označují místa snůšek bambusovými tyčemi, snaží se turisty informovat o tom, jak se na pláži chovat, upozornit je, že by měli při odchodu zbourat své hrady z písku apod.
Pláž u vesničky Skala je ale tři kilometry dlouhá a vše uhlídat zkrátka nelze. Prakticky nikdo z návštěvníků pláže karetám ubližovat nechce, jedná se ale o jedinečnou ukázku toho, jak zásadním způsobem člověk ovlivňuje okolí přírodu jen tím, že se prostě jen na daném místě vyskytuje. Turisté přijíždějící na Kefalonii, kteří se na želví pláže vydají, mají pocit, že sledují přirozenou podobu líhnutí. Ve skutečnosti už je ale zásadně ovlivněné člověkem. Postupem času se pláže stávají pro želvy extrémně nebezpečnými. Rizika by jim hrozila i bez člověka, ten jim však udělal z života na jeho samotném počátku doslova peklo, i když to nebylo jeho cílem.
