Článek
Lidská populace
Většina z nás pravděpodobně dobře zná vtip o dvou planetách, z nichž jedna si stěžuje na nevolnost, protože „chytila lidstvo“, a druhá ji utěšuje slovy „to je nepříjemné, ale neboj, brzy to přejde“. Jedná se ale o vtip vlastně jen částečně. Lidská populace, která se zvětšuje tempem asi 200 tisíc lidí denně, skutečně vytváří na planetární zdroje a životní prostředí velký tlak.
Po druhé světové válce žilo na Zemi asi 2,5 miliardy lidí. Někdy okolo roku 1985 to již bylo 5 miliard a v roce 2023 překročil svět hranici 8 miliard obyvatel. Zastavení tohoto růstu není otázkou příštích několika málo let, růst bude ještě nějakou dobu pokračovat. Dobrou zprávu pro planetu trpící „nevolností“ je však to, že růst již není tak strmý a začíná pomalu ale jistě zpomalovat.
Podle aktuálního modelu představeném v nedávno zveřejněné zprávě OSN „World Population Prospects 2024“ se zdá, že nejvíce lidí bude žít na planetě Zemi okolo roku 2085. V té době zde bude žít asi 10,2 miliardy obyvatel. Poté začne počet lidí na planetě pomalu klesat. Aktuální model je tak optimističtější než ty předchozí, které tento bod pokládaly na časovou osu dále. Analýza vývoje populace v 237 zemích světa ale ukazuje, že maximum bude dosaženo dříve než před rokem 2100. Také toto maximum bude nižší, než předpovídaly dřívější modely. Ty předpokládaly nárůst obyvatel nad 11 miliard lidí, nyní kladou očekávané maximum na 10,2 miliardy lidí.
Svého maxima by měl počet obyvatel Země dosáhnout okolo roku 2085
Porodnost klesá rychleji, než jsme předpokládali
Proč došlo ke korekci odhadů? Data ukazují, že porodnost klesá v mnoha zemích světa rychleji, než se zdálo ještě před několika lety. Nejedná se přitom jen o vyspělé západní země, kde je klesající porodnost trendem již nějakou dobu (koneckonců, Česká republika je učebnicovým příkladem). Počet obyvatel klesá nyní v 63 zemích světa včetně Číny, která poprvé zaznamenala pokles počtu obyvatel a na místě nejlidnatějšího státu světa ji vystřídala Indie.
I v oblastech s obecně velmi vysokou porodností dochází k jejímu snižování a celý model tak bylo třeba upravit a aktualizovat. Do vývoje mohou samozřejmě zasáhnout události, které dnes nelze předvídat. Obecně ale platí, že historický posun směrem k delšímu životu a menším rodinám je všeobecným rysem společenského a hospodářského vývoje v posledních staletích.
Jednotlivé oblasti světa mají rozdílnou úroveň vývoje. Pokud ale budou mířit správným směrem, jejich životní úroveň se bude zvyšovat. Spolu s ní se potom bude snižovat porodnost. Jak se říká, pokrok nezastavíš. Z dlouhodobého hlediska se životní úroveň skutečně zvyšuje všude, byť občas přijde i nějaký ten krok zpět. Z toho důvodu je optimismus na místě.
Chceme, aby nás bylo méně?
Až dosud jsme automaticky předpokládali, že nižší počet obyvatel planety je pozitivní věc. Z hlediska tlaku na životní prostředí to nepochybně platí. Neznamená to ale, že snižování porodnosti s sebou nepřináší problémy. Na příkladu Číny můžeme vidět, že po dosažení maxima se nevyhnutelně dostaví demografické problémy s dopady na ekonomiku daného státu. I to známe z domova, problémy penzijního systému jsou politickým evergreenem.
K poklesu porodnosti navíc nedochází a nebude docházet na celé planetě rovnoměrně. To bude vytvářet konflikty a ekonomické pnutí, stejně jako to pozorujeme dnes na vztahu Číny k okolnímu světu. Z hlediska udržitelnosti civilizace je však zastavení nárůstu počtu obyvatel jednoznačně pozitivní věcí, resp. věc nezbytná.
