Článek
Vlkodlak se probouzí
Nížiny rozkládající se v okolí řeky Rýna představovaly vždy strategicky významnou oblast. V 16. století tomu tak bylo především proto, že místní půda byla velmi úrodná a poskytovala tak dostatek potravin i vhodné zázemí pro jakoukoliv armádu, která v okolí prováděla své operace.
V této téměř idylické krajině leží i městečko Bedburg. Jedna taková armáda se u něj na konci 16. století opravdu rozložila. Během táboření z ní však zmizelo několik vojáků. Dezerce byly ale v té době na denním pořádku a nikdo si tento fakt nespojoval s ničím jiným. Ve chvíli, kdy ale lidé začali mizet i v době, kdy armáda dávno odtáhla, začalo klíčit podezření, že se v okolí děje něco nekalého.
Když potom začali místní obyvatelé nacházet i potrhaný dobytek, padlo podezření nejprve na smečku vlků. Vlky ale nikdo ne a ne najít a některé případy bylo navíc dost těžké připsat zvířatům. Nalezena byla například těla dvou těhotných žen, jimž byl vyrván z těla plod, který se však nikde nenašel.
Řádění monstra z Bedburgu
V letech 1564 až 1589 bylo v okolí Bedburgu zavražděno 18 místních lidí a jen bůh ví, kolik zde zmizelo nejrůznějších poutníků, cestujících obchodníků nebo vojáků. Začaly se šířit také pověsti a strašidelné historky o vlkodlakovi. Od chvíle, kdy „vlkodlak“ zavraždil dceru jakéhosi bohatého měšťana, začaly se o případ zajímat i úřady. Byli najati lovci, obyvatelé města hlídkovali v ulicích apod.
K dopadení nestvůry ale přispěla spíše náhoda. Jednoho dne se z pole ozval zoufalý křik. Místní obyvatelé se seběhli a našli zraněnou a vyděšenou dívku. Okamžitě vypustili své psy, aby dostihli toho, kdo dívku napadl. Tak se také stalo a psi v lese obklíčili místního bohatého farmáře Petra Stumppa. Ten se následně ke zločinu přiznal a vypověděl, že mu sám ďábel věnoval kouzelný opasek, díky kterému se mohl proměnit ve vlka a vraždit lidi.
Existují i jiné varianty příběhu o dopadení vlkodlaka, například ta, podle které se jeden místní občan v lese střetl s agresivním vlkem a poranil jej na přední tlapě. Druhý den potom potkal svého souseda s ovázanou rukou a tím Stumppa odhalil. Ať tak či onak, Stumpp byl údajně odsouzen k brutální popravě, při níž mu byla stažena kůže z těla, kosti zlámány v kole, a nakonec useknuta hlava, která byla nabodnuta na kůl a vystavena uprostřed městečka. Stumppovi jistě nepomohl ani fakt, že se údajně bavil tím, že si ochotně povídal s pozůstalými obětí, nebo to, že zabil i svého syna.
Jak to bylo doopravdy
To byl tedy příběh Petera Stumppa, který koloval Evropou na přelomu 16. a 17. století. Podívejme se na něj ale teď trochu skeptickýma očima. A nemáme na mysli jen to, že opasek od samotného ďábla měl Stumpp jen stěží. Z procesu se totiž nedochovaly žádné záznamy. To není nic až tak zvláštního, když si uvědomíme, že o několik málo dekád později se Evropou přehnala třicetiletá válka.
Nejstarší dochovaný dokument k tomuto případu pochází sice z roku 1590, jde ale o anglický překlad německého originálu, který však k dispozici nemáme. Bez primárních pramenů se skutečná podstata případu určuje dost obtížně. Na jednu stranu je samozřejmě možné, že v oblasti Berdburgu skutečně řádil v dané době deviant, a dost možná opravdu věřil tomu, že se proměňuje ve vlka. Nabízí se ale i další vysvětlení, které je neméně děsivé.
Údajně přiznání Petra Stumppa bylo totiž pravděpodobně získáno na mučidlech. Na těch se mohl ocitnout třeba proto, že se zapletl do náboženských sporů, které v Německu v té době hojně propukaly, a které byly předzvěstí již zmíněného celoevropského konfliktu. Oblast Bedburgu jen těsně předtím padla do rukou katolíkům a jestli byl Stumpp protestant, navíc s velkým majetkem a polnostmi, obvinění z toho, že je vlkodlak mohlo sloužit zcela zištným účelům. A jestli se předtím skutečně několik lidí ztratilo… to už si domyslete sami.
