Článek
Lidé svátek sv. Václava vnímali jako svátek patrona země, ochránce rodin, polí i stavení. V chalupách se říkávalo, že „po Václavu už je podzim jistý“, a opravdu rána bývala chladná, mlhy se válely v údolích a lesy začínaly měnit barvu. Václav byl světec, který provázel člověka do chladnější části roku a připomínal, že je třeba být pokorný, pracovitý a vděčný.
Ráno se chodilo na mši, která měla slavnostní, ale zároveň vážný ráz. Kostely a kapličky se zdobily zelenými ratolestmi a podzimními květy. Modlitby se nesly v duchu prosby za ochranu rodiny, za zdraví a za klidné počasí, aby se zbytek úrody bezpečně dostal domů. V některých obcích se světívala voda, kterou si hospodyně odnášely domů a používaly při nemocích nebo při ochraně stavení. Václav byl vnímán jako patron, který dokáže držet ruku nad domem a chránit jej před neštěstím.
Doma se připravoval slavnostnější oběd. Rodiny se scházely u jednoho stolu, a i když práce bylo stále dost, na Václava se zpomalovalo. Byl to den, kdy se člověk ohlédl za celým létem, poděkoval za úrodu a poprosil o sílu do podzimních a zimních měsíců. Děti mívaly radost, protože svátek měl klidnou, příjemnou atmosféru, a dovolovalo se jim víc než jindy, například delší pobyt venku, hry v lese nebo na loukách.
V některých podbrdských obcích se udržoval zvyk obcházet kapličky nebo boží muka zasvěcená svatému Václavu. Nebyla to velká procesí, spíše několik žen, dětí a starších hospodářů, kteří se společně pomodlili a zazpívali krátkou píseň. Písně měly často děkovný charakter. Zněly prosby za ochranu domova, za zdraví rodiny a za klidné počasí. V kraji, kde se žilo v těsném kontaktu s přírodou, byla tato prosba velmi praktická.
Svátek měl i svou domácí rovinu. Hospodyně často kontrolovaly zásoby, ukládaly ovoce, sušily byliny a připravovaly se na zimu. Věřilo se, že kolem Václava je vhodný čas na poslední sběr některých léčivých rostlin, které měly mít zvláštní sílu. Některé rodiny si uchovávaly malé obrázky svatého Václava, které věšely v síni nebo ukládaly do truhly jako ochranu domova. V chalupách se také vyprávěly příběhy o tom, jak Václav pomohl při těžkých chvílích, při nemoci, při neštěstí nebo při bouřkách.
Večer býval tichý, chladný a plný jemného světla. Lidé sedávali před staveními, poslouchali zvuky lesa a povídali si o tom, co je čeká v dalších týdnech. Svátek svatého Václava byl vnímán jako vážné, ale uklidňující požehnání na prahu podzimu. Byla to chvíle, kdy se člověk zastavil, poděkoval za celý rok a poprosil o ochranu pro sebe, svou rodinu i kraj, který ho živil. A i když se dnes slaví jinak, v Brdech a na Podbrdsku zůstala stopa té staré úcty v kapličkách u cest, v příbězích o Václavově ochraně i v pocitu, že právě kolem 28. září má kraj zvláštní, tichou a pevnou sílu.
Moc děkujeme všem našim dárcům za finanční podporu. Díky vám můžeme dál nezávisle rozvíjet tento projekt a věnovat mu péči, kterou si zaslouží. Velmi si vážíme toho, že se vám naše práce líbí a že nás podporujete.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne. Všechny články najdete také na našem webu brdskykraj.cz.
Zdroj: Tradice a zvyky
