Článek
V 19. století se na Podbrdsku držel přísný půst až do večera. Chalupy se uklízely, bílily a připravovaly na svátky. Právě od těchto očistných prací se prý odvozuje název Bílá sobota. Hospodyně praly prádlo v potoce, vynášely starý popel z kamen a chystaly těsto na mazanec, který se však pekl až večer. Všechno mělo symbolicky otevřít dveře novému začátku. Podbrdské chalupy, často ještě dřevěné a nízké, se tak v sobotu leskly čistotou a voněly směsicí mýdla, čerstvě vybílených stěn a prvních velikonočních příprav.
Jedním z nejdůležitějších okamžiků dne bylo svěcení ohně. Lidé se scházeli u kostela, kde kněz zapaloval nový oheň jako znamení světla, které se vrací do světa. Domů si pak nosili žhavý uhlík nebo kousek posvěceného polínka, aby jím zapálili oheň v kamnech. Věřilo se, že takový oheň ochrání dům před neštěstím, nemocemi i bouřkami. Starý popel se někdy sypal na zahradu, aby byla úrodná, nebo na práh domu jako ochrana před zlými silami. V podbrdských vesnicích, kde se víra mísila s lidovou magií, měly tyto drobné rituály hluboký význam.
Bílá sobota byla také dnem návratu zvonů. Podle tradice „odlétaly“ na Zelený čtvrtek do Říma a jejich třídenní ticho nahrazovaly dětské řehtačky. Když se v sobotu večer zvony znovu rozezněly, nesl se jejich zvuk daleko přes louky, stráně i brdské lesy. Pro lidi to byl jasný signál, že smutek skončil a že se blíží radostné Velikonoce.
Večer se v chalupách pekly mazance a připravovala se velikonoční výslužka. Děti zdobily vajíčka, často jednoduchými technikami, cibulovými slupkami, voskem nebo otisky listů. Na Podbrdsku se držela střídmost, ale o to víc byla výzdoba propojená s přírodou. Vůně kynutého těsta a kouře z nově zapálených kamen se mísila s očekáváním, které bylo cítit v každém domě.
Dnes má Bílá sobota na Podbrdsku klidnější, civilnější podobu, ale její atmosféra se neztratila. Lidé stále chodí na svěcení ohně, i když už si uhlík domů nenosí. Chalupy se uklízejí, pečou se mazance a krajina se probouzí do jara stejně jako před dvěma sty lety. Mnozí vyrážejí na procházky do brdských lesů, kde je cítit první teplý vzduch a kde se ticho Bílé soboty mísí s očekáváním velikonoční neděle. A i když už většina lidí nezná všechny staré zvyky, zůstává v tomto dni něco, co Podbrdsko drží pohromadě. Pocit, že svět se znovu nadechuje a že světlo má znovu převahu nad tmou.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
Zdroj: Velikonoce v české lidové kultuře, Věra Frolcová, podbrdská muzea
