Článek
Tento obraz radosti, naděje a očekávání se stal jedním z nejvýraznějších symbolů začátku pašijového týdne. Už ve 4. století se v Jeruzalémě konaly procesí s ratolestmi, která připomínala tuto událost, a zvyk se postupně rozšířil do celé Evropy.
Protože však v našich zeměpisných šířkách palmy nerostou, nahradily je větve stromů, které se probouzejí jako první. Pupeny vrby, jívy a břízy se staly symbolem jara, nového života a Boží ochrany. Posvěcené ratolesti se začaly vkládat do domů, stájí a polí, aby přinesly požehnání, zdraví a úrodu. V lidové víře se spojila křesťanská symbolika s předkřesťanským cítěním přírody, a tak vznikl zvyk, který měl duchovní i praktický rozměr.
Na venkově měly posvěcené ratolesti zvláštní váhu. Nebyly jen připomínkou biblického příběhu, ale také ochranou před bouřkou, ohněm, nemocemi či neštěstím. V některých krajích se kousek ratolesti zapichoval do pole při prvním setí, jinde se dával do krovu domu nebo za kříž ve světnici. Ratolest byla tichým strážcem, který měl bdít nad rodinou i hospodářstvím.
Na Podbrdsku se tento zvyk ujal velmi přirozeně. Krajina, kde jaro přichází pomalu a kde se lidé odjakživa spoléhali na rytmus přírody, přijala svěcení ratolestí jako něco samozřejmého. Nejčastěji se světívaly kočičky. Jíva byla v brdských lesích i podhůří hojně rozšířená a její pupeny se objevovaly mezi prvními. Děti je sbíraly s radostí, protože věděly, že právě ony budou mít v kostele zvláštní místo.
Po návratu z kostela se posvěcené ratolesti ukládaly do domu s velkou úctou. Vkládaly se za svatý obrázek, za trám nebo do okna, aby chránily před bouřkou a ohněm. Kousek ratolesti se často dával i do chléva pro zdraví dobytka, který byl pro podbrdské hospodáře životně důležitý. V některých rodinách se malý kousek kočičky schovával do modlitební knížky nebo do kapsy kabátu, aby člověka provázel na cestách.
Podbrdská tradice byla střídmá, ale hluboká. Nebyla okázalá, neprovázely ji velké průvody ani hlučné oslavy. Byla to tichá domácí zbožnost, která spojovala víru, přírodu a každodenní život. Posvěcená ratolest byla symbolem jara, které se vrací, a zároveň ochranou, která měla člověka provázet po celý rok. V kraji, kde se žilo skromně a kde se lidé museli spoléhat na vlastní práci i na přízeň počasí, měla tato drobná větvička překvapivě velkou moc.
Chcete vědět, jak v Brdech a na Podbrdsku žili a hospodařili naši předci, čím se živili a jaké svátky slavili? Zajímá vás, co jedli, jaká zvířata chovali a jak vypadaly jejich zahrádky? Oceníte tipy na výlety, recenze z restaurací a další zajímavé informace z této lokality? Pak sledujte náš profil a nic vám neunikne.
