Článek
Dlouho jsem si myslel, že alkohol mám pod kontrolou. Dnes už vím, že jsem si lhal. Ne proto, že by alkohol měl nějakou vlastní moc. Alkohol za nic nemohl. Byl mým prostředkem k řešení věcí, které jsem řešit neuměl, a nebo jsem díky mé nadutosti řešit nechtěl.
Skutečným problémem nebyl alkohol. Byla to moje závislost. Z alkoholu jsem si postupně udělal nástroj na všechno.
Když jsem byl unavený, pil jsem.Když jsem nechtěl přemýšlet nad špatnými věcmi, pil jsem.Když jsem byl naštvaný, pil jsem.Když jsem byl šťastný a nebo smutný, pil jsem.Slavil jsem každý druhý den v týdnu.Slavil jsem i to, že jsem obden nepil.Dokázal jsem si najít důvod téměř pro každou situaci.
Alkohol samotný mi nikdy nic neslíbil. Já jsem mu přisuzoval vlastnosti, které neměl. Udělal jsem z něj pomocníka, kterého jsem zneužíval dle potřeby. Jenže postupem času jsem zjistil, že už ho nezneužívám. Rozvinula se ve mně závislost, která ho potřebovala. A to je podle mě základní rozdíl.
Dříve jsem říkal, že alkohol mě ovládal. Dnes bych to řekl jinak. Alkohol mě neovládal. Ovládala mě závislost a já jsem alkohol zneužíval jako její prostředek. Alkohol byl jen tekutina v lahvi. Já byl ten, kdo ji otevíral. Já byl ten, kdo pil. Já byl ten, kdo závislosti otevřel dveře a předal jí můj život. Ve finále jsem byl ten, co postupně ztrácel schopnost se svobodně rozhodnout.
Tohle přiznat nebylo jednoduché. Bylo jednodušší říct, že za všechno mohl alkohol, jenže tak jednoduché to není. Alkohol jsem si vybral já sám, já sám jsem ho zneužíval.
To já si dlouho odmítal přiznat, že už ho nezneužívám proto, že chci, ale proto, že mě k tomu tlačí závislost.
Alkohol byl pro mě spolehlivým pomocníkem, ale bezohledným lichvářem. Pomáhal mi, když jsem potřeboval, ale zapomněl mi říct, že za jeho pomoc budu platit, a to formou závislosti s doživotními úroky. Jenže ani ten lichvář za nic nemohl. To já jsem si půjčoval. To já jsem se vracel pro další půjčku. A to má závislost byla tím, co mě přesvědčovala, že ještě jedenkrát to nevadí.
Postupně se z pití stal způsob života. Co bylo dříve výjimečné, začalo být běžné. Přestal jsem řešit, jestli piju moc, spíš jsem řešil, jestli je v lahvi dost. Přitom všem jsem dokázal fungovat. Jenže mé fungování bylo vykoupené tím, že se můj život stále více přizpůsoboval mé závislosti.
Dával jsem si předsevzetí, že přestanu. Říkal jsem si, že to tentokrát zvládnu. Nějakou dobu jsem to vydržel a potom přišel důvod znovu pít. Dnes chápu, že jsem neprohrával s alkoholem. Prohrával jsem se závislostí.
Do léčebny jsem proto nepřišel bojovat s alkoholem. Přišel jsem tam pracovat na sobě. Potřebuji pochopit, proč jsem alkohol tak často používal jako řešení. Potřebuji zjistit, před čím jsem skutečně utíkal a proč jsem si nedokázal poradit jinak.
Největší práce pro mě není naučit se nepít. Největší práce je naučit se žít bez potřeby něco zapíjet. A právě tady přichází zvláštní část mého příběhu: Truchlení za závislost. Může to znít zvláštně. Proč bych měl truchlit pro něco, co mi zničilo život? Protože závislost nebyla jen bolest a bez naděje. Byla způsobem, jakým jsem si uměl ulevit. Alkohol byl nástroj, který jsem zneužíval, když jsem nevěděl, co jiného dělat. Když jsem ho odstranil, nezmizely problémy, které jsem s ním řešil.
Najednou jsem musel být sám se svými myšlenkami. Musel jsem cítit věci, které jsem dříve dokázal utopit v lahvi. Musel jsem zvládat situace bez své staré berličky. A proto může člověk truchlit za svojí závislost. Ne proto, že by ji chtěl zpátky. Ale proto, že se loučí s částí svého života. Loučí se s rituály. S pocitem úlevy. S pocitem rychlé úlevy. S možností na chvíli vypnout. S představou, že existuje jednoduché řešení nepříjemných pocitů.
Já se tedy nepotřebuji rozloučit s alkoholem jako s nepřítelem. Potřebuji se rozloučit se závislostí. Alkohol za ni nemůže. Nemůže za moje rozhodnutí, moje výmluvy ani moje útěky. Byl pouze prostředkem, který jsem opakovaně zneužíval. Skutečný problém byl ve mně a v mé závislosti, která postupně převzala řízení mého života. Dnes proto nechci říkat Alkohol mi zničil život. Tohle přiznání je pro mne důležitější než hledání viníka. Protože když je viníkem alkohol, stačí ho jen odstranit. Když ale pochopím, že problém je má závislost, musím změnit sám sebe.
A právě o to se teď snažím. Nechci pouze přestat pít. Chci přestat potřebovat alkohol jako prostředek k řešení svého života. Alkohol byl jen věc. To já jsem mu dal význam. Já jsem ho zneužíval. A díky tomu mě má závislost připravila o svobodu a celkově o můj život.
