Článek
Dlouho jsem žil v neustálém napětí, boji se světem a v přesvědčení, že musím mít všechno a všechny pod kontrolou. Dnes už vím, že to byla slepá ulička. Můj příběh se začal doopravdy měnit ve chvíli, kdy jsem udělal to nejodvážnější rozhodnutí – kapituloval jsem. Nešlo o prohru ani o to, že bych se vzdal, ale o vědomé odložení zbraní v boji s větrnými mlýny. Pochopil jsem, že jediný člověk, za kterého mohu a musím převzít plnou zodpovědnost, jsem já sám. Tímto krokem jsem odhodil přehnanou vážnost i potřebu nosit masku před ostatními. Získal jsem schopnost podívat se do vlastní mysli s odstupem, lehkostí a humorem, aniž bych se za své myšlenky styděl. Přestal jsem být obětí okolností, která čeká, až se změní svět kolem, a stal jsem se tvůrcem vlastního života. Až dosud jsem své hranice teprve hledal, ale dnes mám ve věcech jasno. Ve svém domově a ve svém autě určuji pravidla já. Mimo ně nikoho nepoučuji ani nemoralizuji, protože každý rozhoduje sám za sebe. Naučil jsem se chránit svůj klid bez agrese, křiku nebo vysvětlování , jednoduše požádám o změnu témat, zavěsím telefon nebo odejdu. To nejdůležitější však je, jak dnes vnímám svou abstinenci. Už to pro mě není trest, omezení ani neustálý souboj. Je to má intimní milovaná věc, kterou si s hlubokou sebeúctou chráním. Nemusím vědět, co přesně přinese zítřek ani jaké to celé bude. Důležité je, že dnes stojím pevně na vlastních nohách jako chlap s navrácenou důstojností a vnitřním klidem.
A je to prostě moje.
