Článek
My, alkoholici, jsme byli na stejné lodi jménem Závislost. Zpočátku to byla dobrá plavba, při které jsme se vzdalovali problémům. Jakmile jsme byli příliš vzdáleni od břehu, už jsme nemohli vystoupit.
Naše loď byla unášena odlivem naděje netrpět směrem od naší nezávislosti k nemilosrdné bouři, která nás přihrávala k další bouři a hurikánům, dokud naše loď nedoplula ke břehům bezmoci, plným samoty, bez lásky a zloby. Byla zde ale možnost záchrany díky radám plavčíků, kteří se nemohli od lodi odpoutat, anebo nechtěli.
Když jsme požádali o pomoc, byla nám nabídnuta možnost vystoupit z této lodi jménem Závislost. Pomoc jsme přijali, vystoupili jsme a nalodili jsme se na člun jménem Řád.
Při plavbě směrem ke břehům nezávislosti jsme se sice museli na nějaký čas dobrovolně vzdát své svobody, nazí a neklidní, ale zato nám byla nabídnuta cesta okolo bouří, které jsme znali z lodi Závislost, směrem ke břehům nezávislosti.
Plavba to nebyla jednoduchá. Při těžké plavbě nám bylo raděno, jak se vyhýbat nebezpečným přístavům, kde loď Závislost kotvila. Také jsme byli poučeni, kam se schovat před pronikavou sirénou této lodi, která chtěla své závislé pasažéry opět svést po rozbouřeném moři.
Naučili jsme se disciplíně, která nám nepochybně chyběla. Také jsme si odpustili minulost, která zůstala i s naším oblečením v té zemi bezmoci.
Díky své ztrátě svobody jsme nezapomněli, že pro nás není vhodný kurs z nezávislosti (nalodění na lodi jménem Závislost) ke břehům bezmoci přes kruté a bouřlivé moře.
Zapomeneme-li a necháme-li se nalákat tou nebezpečnou lodní sirénou, k proklatým přístavům a nalodíme-li se znovu, možná ani ke břehům bezmoci se přes bouře a hurikány opět nedostaneme.
