Článek
Díky vám, vážení terapeuti, na sobě pracuji.
Práce na sobě je skvělá v tom, že mi dává prostor být šťastný a žít lepší život. Nemusím to s ní přehánět, mohu se jí věnovat i v nudných chvílích, jako je práce či jízda autobusem. Když zpětně přemítám o práci na sobě, mám dojem, že týden co týden ze sebe mám jiný pocit a každý týden na sebe nahlížím trochu jinak. Tím neříkám, že ty předešlé pohledy nebyly pravdivé. Jsou zkrátka minulostí. Léčba v naší léčebně pro mě nikdy nebude minulostí, protože se stala mou součástí. Vtiskla se do mé podstaty v době, kdy jsem si začal uvědomovat, že se sebou musím začít pracovat a učit se disciplíně, kterou jsem odjakživa postrádal, abych se díky tomu všemu po letech cítil aspoň zdánlivě svobodně.
Dále pracuji s relaxací. Relaxuji tak, že jsem si doma našel místo, kam k večeru dopadá slunce. Záměrně si lehnu tak, aby na mě v průběhu večera jeho svit postupně přecházel. Vnímám, jak mi nejprve zahřívá hlavu, a posléze pozoruji jeho světlo přes zavřená víčka. Večer před spaním si pořádně vyvětrám místo, kde spím. Poté se uložím do studené postele a pustím se do relaxace, spíš do předspánkové meditace. Vnímám, jak se lůžko pomalu zahřívá mým tělem, a těším se na příští den plný různých strastí a fajn pocitů, které mě čekají. Také se pochválím za to, že jsem dnešek prožil střízlivě. Nesmírně si vážím těchto mých „relaxací“, které mi přinášejí dobrý pocit. V naší léčebně jsou pojaté jinak, ale právě díky nim jsem mohl přijít na ty své, které bych jinak nikdy nepoznal. Myslím si, že díky těmto technikám jsem se dostal do dostatečné hloubky v mé mysli, abych došel k následujícímu – že k mé závislosti mě mimo jiné vedlo to, že jsem nechápal okolí, protože jsem nebyl disciplinovaný. Tudíž nebylo možné pochopit něco, k čemu jsem nebyl veden, anebo ještě hůř, co jsem záměrně nechtěl pochopit, protože jednodušší bylo dělat si to, co jsem chtěl. Teď mi přijde, že vlastně v mém případě byl alkoholismus „nevyhnutelný“. On jediný mě dokázal zkrotit. Nevím proč, ale po tom všem mi přijde, jako bych byl skutečně spjatý s osudem. Vezmu-li v úvahu, že mým hlavním motivem přestat zneužívat alkohol byla ztráta řidičáku, teď mohu s klidem říct, že mě nemohlo nic lepšího potkat. Díky této ztrátě, která pro mě byla sice tragédií, ji vnímám tady a teď spíš jako komedii. A to z toho důvodu, že díky tragédii konečně žiju komedii, která mě baví.
