Pomocná ruka na cestě k dospělosti pro mladé lidi z dětských domovů i studenty. To je Symbios

Každý rok odejde z dětských domovů až 800 lidí. Celkové číslo zahrnuje děti a mládež přecházející z jednoho domova do druhého nebo do jiné formy péče – třeba adoptivní. Zhruba sto mladých dospělých ale opouští systém úplně a staví se na vlastní nohy. Komplexní péče o tuto skupinu neexistuje a podle výzkumů až 60 procent z nich přechod do „normálního“ života nezvládne. Končí ve vězení, potýkají se se závislostmi a mnohdy se ocitnou na ulici jako bezdomovci.

Prvotní idea jejich podpory vznikla v akademické sféře a projekt zde má stále své zázemí, a to konkrétně na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. „Symbios je projekt sdíleného bydlení mladých dospělých z dětských domovů či náhradní rodinné péče a studentů brněnských vysokých škol. Fyzicky to je budova, v níž najdete osm bytů 2 + 1, v každém z nich bydlí mladý dospělý z dětského domova a student. Dohromady tedy sdílí odpovědnost za to, že je zaplacený nájem a vše je v pořádku,“ nastiňuje garant projektu Bohuslav Binka ze zmíněné FSS.

Mezi podporovatele patří město Brno a také městská část Brno-střed. V domě v její správě na Křenové ulici Symbios za snížené nájemné sídlí. Budova v první řadě prošla rozsáhlou rekonstrukcí za 50 milionů korun.

Za pět let fungování projektu Symbios využilo bydlení a podpory 18 mladých dospělých. Průměrná doba nájmu jsou tři roky. Maximálně zde však obyvatelé mohou žít čtyři až pět let, což se odvíjí hlavně od studia. Z celkového počtu mladých dospělých například dva aktuálně studují vysokou školu, tři mají za sebou zkušenost s prací v zahraničí. Každý mladý dospělý, který díky projektu dokáže úspěšně vstoupit do samostatného života, ušetří státu přibližně dva miliony korun.

Symbios neznamená jenom bydlení, ale hlavně spolubydlení. „Sdílíme spolu povinnosti, ale taky další témata běžného života,“ doplňuje Barbora, která v projektu zastupuje stranu studenstva vyrůstajícího v rodinné péči. „Potkáváme se, byť třeba jenom na pavlači nebo na komunitě. Všichni se známe; když má někdo problém, tak se vždycky najde ten, kdo s tím má zkušenost a dovede poradit. To je moc fajn. Zároveň mám možnost bydlet a poznat lidi, s nimiž bych se asi za běžných okolností nesetkala a neseznámila. V tom je Symbios opravdu jedinečný,“ myslí si Barbora.

Nadto v projektu fungují dvě mentorky. Jejich úkolem je pomáhat klientům (jak mladým lidem z dětských domovů, tak studentům) se záležitostmi běžného provozu. Jedná se například o hledání práce, sestavení životopisu nebo vyplnění přihlášky na školu. Nápomocny jsou také při proplétání se labyrintem byrokratických úkonů. Jde o žádosti o příspěvky, zdravotní a sociální pojištění, poplatek za odpad, počátek řešení dluhové situace a mnoho dalšího.

Ačkoliv se to zdá být jasné, prožíváte-li tuto situaci poprvé a nemáte podpůrné zázemí nebo obecné povědomí, co vše je potřeba zařídit, ztratíte se poměrně rychle. To potvrzuje i Dominik, který Symbios využívá už třetím rokem a předtím žil na ubytovně jednoduše proto, že mu nic jiného nezbylo. „První rok poté, co jsem opustil domov, jsem pracoval načerno. Protože jsem prostě nevěděl, že potřebuji smlouvu. Vznikl mi tak dluh na zdravotním pojištění a vůbec jsem nechápal proč. Nikdo mě nenaučil, jak to funguje.“

Mentorky však nemají jen roli sociální pracovnice, ale jsou tu pro klienty i v oblastech vztahů, emocí, na cestě za jejich životními cíli. „Mentorky nedělají nic za klienty, jsou podpůrnou složkou. Někdy mají mladí dospělí velký ostych třeba při získávání prvního zaměstnání či obecně v prvních krocích k samostatnosti a právě mentorky jsou jim oporou. Dalším článkem je vedoucí, která zastupuje určitý princip reality. Vymezuje hranice, řeší nedodržování pravidel a z toho plynoucí důsledky. Týká se to například neplacení nájmu nebo nabourávání společného soužití v domě,“ vysvětlil Bohuslav Binka.

Dalším stmelovacím prvkem jsou pravidelně každoměsíční komunity – tedy schůze celého domu s vedením projektu. Na nich se diskutuje, co hýbe domem, jaké jsou novinky či aktuální problémy. Pro podporu pospolitosti chystá vedení projektu další akce – jedná se například o vybudování posilovny nebo komunitní zahrádky. Těchto aktivit se může každý obyvatel zúčastnit podle vlastního uvážení, na nikoho není vyvíjen žádný nátlak.

Projekt funguje zatím pouze v Brně, ale aktuálně probíhají jednání také v Praze a Olomouci. Mohl by se tedy v blízké době rozrůst dále po České republice a převzít to nejlepší z brněnské praxe. Ukazuje se totiž, že zajistit lidem pouze ubytování někdy nestačí. Velmi důležitá je také práce s mladými dospělými odcházejícími z dětských domovů, která je spojena se stabilitou a soukromím.