Článek
Očividně jsme všichni přepnuli z trenéra či čeho do politologa, takže i já jsem se přepnul, což mi jde skvěle oběma směry. Paradoxně a záměrně to nebude o Blažkovi, ale leccos to možná napoví.
Když začal v roce 2010 Andrej Babiš vykukovat z kanceláře plné papírů se svým manažerským kalendářem zapáleného konzervativce, národ postupně otřesený a otrávený korupčními skandály Nečasovy vlády uhranul, ačkoliv mluvil jako Okamura na koksu a jeho baťovské sebepojetí bylo snad nejhorší čínskou kopií na trhu. Babiš se totiž, nedbaje veřejnosti a citlivějších duší nejen zákulisní kmotrovské politiky, oháněl nelítostnými prohlášeními o politicko-mafiánském dění v zemi. Všichni pamatujeme, o tom třeba jindy.
Všichni už víme, jaká byla jeho motivace. Moc. Privatizace státu. A pro mnohé možná zůstane otázkou, jestli i Babiš nemá šéfa. Ale kvůli nešikovnosti našich politiků, mafiánů a jiných profesí se z Babišovy motivace stala jen mnohočetná salva marketingových balíčků. Takže kromě výše uvedeného někomu bliká Kalousek, jinému Čapák a nejotrávenějším spoluobčanům zablikal tousťák jako poslední dílo „zločinecké“ kariéry estébáka s korunovými dluhopisy. No sorry jako.
Jeho prvotní motivace bylo prostě to, že ODS se svými nebývale rozežranými kmotry už ho ždímala fakt moc. Někdo by řekl, že až nevkusně. Jiný, že moc mlaskaj. Však jich několik z ODS rovnou napráskal. Ale o tom taky třeba jindy.
Co se fakt ignorovalo, byl Babišův značný zájem na moci proti obchodním řetězcům. Tehdy jsme měli nejhustší síť na počet obyvatel v EU. Ti se, jak známo, s pomocí krize (2008) doslova urvali z několika řetězů, nejen u nás, ale po celé EU. Ne, nebudeme se bavit ani o tom, kdo v době krize vládnul a tedy politicky řetězce z řetězů pustil.
Mnozí z nás pamatují „drsné“ reportáže o českých výrobcích, jak je nějaký hyper supermarket mučí, tlačí do nemožně nízké ceny, jak platí umístění v regálu a milion dalších podmínek. Že litr mléka pod 9 korun nevyrobí, ani kdyby si urvali límec a narvali do sacích trubic vlastní cecky. A prostě čisté diktátorství.
Samozřejmě mnoho z nich padlo. A buď doslova, nebo do rukou nadrženého řetězce, který je pak pod nějakou „clever“ značkou kvalitativně znásilnil. Byla krize. A taková byla její hodnota. Stejně jako příroda, i trh má svá nemilosrdná pravidla.
Mnohé supermarkety posléze zjistily, že „to“ skutečně nejde vyrobit levněji a výrobu přesunuly do další marketingové značky „Potraviny z Polska“. Blik? Jsem poměrně kvalitní úchyl, takže si pamatuji, jak Babiš vyjádřil v pořadu Máte slovo upřímnou emoci nějak tahle: „Já tie polskie sračky nechci.“ Vzápětí se teda omluvil, protože dominu to vzrušilo.
Jinými slovy, řetězce ho doslova decimovaly. Dokonce kolem roku 2012 jeden národní řetězec zrušil spolupráci s Agrofertem. A co se tak stane, když velkovýrobci zmizí produkty „ze všech“ regálů národního řetězce?
Taky už všichni víme, že Babiš je jak králíček Duracell. Klidně do boje půjde s lžičkou na kafe a neřeší, že proti němu stojíte s rotačním kulometem. Najednou je kolem vás tolik králíčků, že dokonce vidíte dvojmo. No zkrátíme to.
Tenhle job nakonec delegoval na lidovce (SPOLU), kteří si z toho udělali stranické PR a vlastně to zvládli nadmíru dobře. Dokonce tak dobře, že s opětovnou mocí někdo dost přitlačil, jen blbým směrem. Několik let jsme si tedy žili s hypermarkety tak nějak ve spokojené koexistenci, protože v nich koupíme už i kvalitu, bio, veganské věci, mnoho čerstvé zeleniny a ovoce, najdeme tam své oblíbené produkty a z výkonných klubových kartiček si děláme pexeso. Výrobci taky utichli, tak what's the fucking problem?
V nastartované inflační spirále po covidu, Hamáčkově neobchodu a tornádu, začala vládnout ODS, jak jinak, opět s lidovci. Do toho válka na Ukrajině. Kdo by při všech těch katastrofách myslel na sebe, že. A tak jsme platili a platili. A napakovali se všichni výš od koncového zákazníka. Od výrobce po řetězec, od Babiše po Stanjuru. Od Nezisku po ČEZ. Chudej koncák byla jediná oběť.
Viděli jsme toho zděšeného seniora, který zírá na svoji oblíbenou konzervu za sedmdesát, tu, která bývala za dvacku. Rozčíleně hřímaje na vládu ji vrací do regálu. Ale našli se i tací, kteří ji spokojeně hází do košíku za sedmdesát a večer pošlou příspěvek na Ukrajinu. Mladý pár, který se podivuje, že chipsy už nestojí dvacku, ale bez dvacky kilo. Nebo maminku s děckem, která se cítí zatraceně poníženě, protože najednou Hellmann's tatarka za skoro stopade je i na ni už moc. Přece nechce pro své dítě bídu! A to nemluvím o dalších sociálně slabých či lidech v exekucích, kteří už se nestydí být chudí. A kvalita? Netřeba mluvit. Takže ačkoliv si obrovská část národa připadala a připadá jako somrák, kromě bezdomovců, mlčíme, protože jsme přece předali moc do správných rukou.
Voiala! Arogance na nás volá! Náš altruismus začal být Nejedlý stejně jako naše-vaše značky.
Problémy mafie nevyřešíme její konkurencí, kolikrát si to ještě budeme chtít zkusit?
Víme, co potřebujeme, nejen k řešení cen a kvality potravin, ten krok všichni známe. Useknout chapadlo kmotrovské mafie, to znamená ihned odvolat ministra spravedlnosti Blažka.
Mými slovy, vyházet všechny politický kurtizány (hltavě kouřící nejzakomplexovanější malopéráky naší kotlinky) a politiku nechat šikovným, i mladým političkám a politikům, i takoví v ODS jsou. Můžeme jen odhadovat, kolik jich zbylo v „konkurenční“ ČSSD.
Nebo si počkáme na slum z karet, až zase vyleze nějakej polodebil, vlastním supervozem mohutně zvětšené v přirození, s medvídkama či lakýrkami z Bogoty? Který o tu vševědoucí opomafii exkomoušů v klobouku zakopne s vašimi hlasy jako český Francis Underwood se stejně pozoruhodnou Claire?
..A šašci.. ti se zas budou hodit, jako vždy.
#Blazekdown
Přeji sluníčkový den.
