Hlavní obsah
Lidé a společnost

Jak se v Česku píše bulvár a proč byste neměli věřit všemu, co najdete v trafikách

Foto: Freepik

V českém mediálním prostředí existuje specifický ekosystém, který funguje na principu nekonečného seriálu, kde realita tvoří pouze hrubou kostru příběhu.

Bulvární žurnalistika u nás není jen o informování, ale především o emocích, které mají čtenáře přimět k nákupu výtisku nebo kliknutí na titulek. Mechanismus, jakým tyto redakce pracují, je postaven na psychologii davu a pečlivě dávkovaném skandálu.

Článek

Základním nástrojem je takzvaný „clickbait“ nebo úderný titulek v trafice, který často pracuje s polopravdou. Redaktoři využívají metodu vytržení z kontextu, kdy větu vyřčenou v nadsázce nebo v rámci širšího rozhovoru prezentují jako hotovou věc.

Anatomie českého titulku

Pokud celebrita na sociálních sítích sdílí fotografii s povzdechem nad únavou, bulvární titulek druhý den hlásá dramatický kolaps nebo krach v osobním životě. Čtenář v trafice vidí pouze špičku ledovce, která je záměrně vybroušena do co nejostřejšího úhlu. A tištěné „barevné bulváry“, jak tomu celebrity rády říkají, jdou ještě dál. Tam často uvidíte slovíčka zřejmě, patrně, údajně nebo podle zdroje z blízkého okolí, což má navodit pocit důvěryhodnosti. A nejen slavní vědí, že jsou to věci, které se málokdy zakládají na pravdě. Bulvární redaktoři totiž vědí, že se dá napsat článek takřka z čehokoliv.

A i když už jsme dnes dál a v bulváru si nemůžete dovolit cokoliv jako před lety, pořád jsou cesty, jakým se bulvární redakce před obávanými soudy chrání. Například tím, že vám všechny články napíšou jako spekulace. Jen si všimněte, že na konci je obvykle tvrzení, že všichni doufáme, že to nebude pravda a všechno je v pořádku. Zkrátka fabulace od začátku až do konce umírněná přáním, aby tyhle hrůzy nebyly pravda.

Obchod s důvěrou a „zdroje z okolí“

Velká část článků se také většinou opírá o anonymní zdroje, které jsou v textu uváděny jako „přítel rodiny“ nebo „člen štábu“. V mnoha případech tyto zdroje neexistují, nebo jde o řízené úniky informací od samotných celebrit či jejich PR manažerů.

V Česku funguje tichá dohoda mezi některými známými tvářemi a bulvárními redakcemi. Celebritě se hodí publicita pro její nový projekt, a tak redakci „předhodí“ kontrolovaný skandál nebo soukromou fotku výměnou za to, že o ní nebudou psát v negativním světle v budoucnu. Tento obchod s informacemi vytváří iluzi autenticity, zatímco jde o čistý marketing. Je ale jen málo celebrit, které si o sobě články platí. A když, jsou to většinou ty, o kterých se nikomu moc nechce psát, protože jejich jméno nedělá čísla. A pak jsou celebrity - jistě vás napadne -, které jsou pro redakce zlatý důl. Vždy zkrátka přinesou čísla, prodeje a lidé o nich číst chtějí. Ano, třeba Agáta Hanychová. A bůh ví, že to Agáta ví.

Také se ale sama nikdy netajila tím, že pokud jí bulvár zavolá, telefon zvedne a vyjádří se k tomu, na co se jí zeptají.

Proč nevěřit všemu mezi regály

Hlavním důvodem k obezřetnosti je fakt, že bulvární média jsou velkými kaskadéry v tom, co se jim vyplatí a nevyplatí napsat. I když se poškozená strana rozhodne pro soudní žalobu, proces trvá roky. Nebo dojde na mimosoudní vyrovnání, pár set tisíc se zaplatí a zase se pokračuje dál.

Všimnout si ale můžete jednoho zajímavého faktu - pokud je celebrita „problémová“, myšleno tak, že se ozývá a žádá, aby redakce uvedla věci na pravou míru, píše se o ní čím dál méně. Redakce mají obvykle seznam zakázaných jmen, které se v časopisech nesmí objevit, aby nehrozila další žaloba. A pak je jedno, co se u nich děje nebo neděje. Na titulce se zkrátka neobjeví.

Opravný článek nebo omluva, pokud vůbec vyjdou, jsou pak otištěny na malé ploše uvnitř listu, zatímco původní lživá senzace zářila přes celou titulní stranu. Bulvár navíc záměrně využívá emocionální zabarvení slov, která v nás mají vyvolat hněv, soucit nebo závist, čímž vypíná naše kritické myšlení. Protože ještě pořád naše hlava funguje tak, že „co je psáno, to je dáno“.

Práce s obrazem a manipulace

Kromě textu je zásadní i vizuální stránka. Fotografie pořízené paparazzi jsou často vybírány tak, aby subjekt vypadal co nejhůře. V nelichotivém úhlu, při jídle nebo v okamžiku únavy. Kontrast mezi retušovanou realitou na sociálních sítích a „šokující pravdou“ v bulváru je jedním z nejprodávanějších artiklů.

Čtenář by měl mít na paměti, že to, co vidí v trafice, není odraz reality, ale produkt vyrobený za účelem zisku, kde pravda stojí až na druhém místě za prodejností. Někdy se vám zkrátka vyplatí prodat šokující titulek a zaplatit pokutu až pak.

Tak až příště budete v trafice nebo na internetu číst nějakou šokující informaci, vezměte v potaz, že ne vše, co je psáno, platí. A že občas je tenhle svět jedno velké pozlátko, ve kterém si s pravdou hrají redakce i samotné celebrity. Protože i ony už dávno vědí, co ve skutečnosti prodává…

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz