Článek
Aféra Watergate představuje mnohem hlubší problém než jen jedno nepovedené vloupání, jde o precizně vybudovaný systém politické špionáže a následného maření spravedlnosti. Ale jak to tehdy bylo?
Výhoda v nadcházejících volbách pro prezidenta
Vše odstartovalo v noci na 17. června 1972, kdy ochranka v komplexu Watergate zadržela pětici mužů při pokusu opravit odposlechy v centrále Demokratické strany. Mezi zadrženými byl i James McCord, šéf bezpečnosti Výboru pro znovuzvolení prezidenta, což okamžitě naznačilo, že nitky vedou do nejvyšších pater politiky. Také Bernard Barker, Virgilio González, Eugenio Martínez a Frank Sturgis.
Skupinu, které se přezdívalo „Instalatéři“, řídili bývalí agenti FBI a CIA, G. Gordon Liddy a E. Howard Hunt, s cílem zajistit Richardu Nixonovi výhodu v nadcházejících volbách.
Tajný informátor
Zatímco se Bílý dům snažil celou událost bagatelizovat, mladí reportéři deníku Washington Post, Bob Woodward a Carl Bernstein, začali rozkrývat finanční toky vedoucí od lupičů přímo k fondům na Nixonovu kampaň. Mimochodem, v roce 1973 za to pak získali Pulitzerovu cenu.
Jejich pátrání zásadně usnadnil tajný informátor s kódovým označením Hluboké hrdlo (v angličtině Deep Throat), kterým byl, jak se potvrdilo až o desítky let později, tehdejší náměstek ředitele FBI Mark Felt. Právě on novináře v podzemních garážích naváděl ke klíčovým důkazům a radil jim, aby se soustředili na tok peněz, čímž pomohl odhalit rozsah celého spiknutí.
Celý komplex Watergate s okolím
Odposlechy v Oválné pracovně
Zlom v případu nastal během veřejných slyšení v Senátu, kdy vyšlo najevo, že Richard Nixon si nechal v Oválné pracovně instalovat systém, který automaticky nahrával veškeré rozhovory. Následovala tvrdá právní bitva o vydání těchto pásek, kterou musel rozseknout až Nejvyšší soud USA.
Klíčovým důkazem se stala nahrávka známá jako „kouřící pistole“, na níž prezident dává jasné instrukce k zastavení vyšetřování ze strany FBI pod falešnou záminkou národní bezpečnosti. Tento záznam se stal nezvratným potvrzením toho, že hlava státu osobně řídila operaci na zakrytí zločinu.
Rezignační dopis Richarda Nixona
Ford mu udělil milost
Tváří v tvář neodvratnému sesazení z úřadu Richard Nixon 8. srpna 1974 oznámil svou rezignaci a druhý den opustil Bílý dům. Ačkoliv mu jeho nástupce Gerald Ford později udělil milost, aby ušetřil zemi dalšího skandálu, aféra Watergate navždy změnila důvěru veřejnosti v politické instituce. Do úřadu vstoupil Ford v roce 1974, už o dva roky později ale prohrál prezidentské volby s demokratem Jamesem Carterem. Ford byl jediným, který se stal prezidentem Spojených států bez toho, aby byl zvolen prezidentem či viceprezidentem. Na funkci ho tehdy navrhl sám Nixon.
Do jazyka se nesmazatelně zapsala přípona „gate“, která se od té doby používá pro každý větší politický skandál, a investigativní žurnalistika se díky tomuto případu stala jednou z nejdůležitějších protivah nekontrolované moci.
Zdroj: denik.cz, fbi.gov, Britannica, blesk.cz, zpravy.aktualne.cz
