Článek
Ve světle současného napětí mezi Izraelem a Íránem by se mohlo zdát logické očekávat prudký růst cen ropy. Přesto se Brent pohybuje jen kolem 78 dolarů za barel, což je přibližně o 13 dolarů více než takzvaná férová cena pro červen, jak ji odhaduje JPMorgan. Tento rozdíl podle analytiků odráží pouze 17% pravděpodobnost nejhoršího scénáře, tedy dlouhodobého výpadku íránských dodávek.
Proč tedy trh zůstává relativně v klidu? A co by se muselo stát, aby ropa opravdu výrazně zdražila?
Zavírat Hormuz? Nepravděpodobné
Jedním z prvních scénářů, které si trh představuje při rostoucím napětí v Perském zálivu, je uzavření Hormuzského průlivu – klíčové trasy pro světový export ropy. Jenže podle JPMorgan je tento krok ze strany Íránu krajně nepravděpodobný, a to z prostého důvodu: šokové uzavření by bylo považováno za akt války vůči USA, což by mohlo mít fatální následky nejen pro region, ale především pro samotný Teherán.
Trh tak i přes nervozitu nadále věří, že Írán se k tomuto krajnímu řešení neuchýlí. A i když v minulosti podobná napětí občas vedla ke krátkodobému růstu cen, skutečné skoky přicházely jen při přímém zásahu do produkce nebo exportu ropy.
Co nám říká historie válek?
JPMorgan ve své analýze připomíná, že od roku 1967 proběhlo jedenáct velkých vojenských konfliktů, do kterých byl zapojen Izrael. Z nich pouze válka v roce 1973 (Jomkipurská válka) vedla k dlouhodobějšímu růstu cen ropy, protože spustila arabské ropné embargo. V ostatních případech byl vliv na trh spíše psychologický a přechodný – ceny sice krátce vyskočily, ale později se stabilizovaly.
Podobné to bylo i u dalších krizí na Blízkém východě: válka v Sýrii, občanská válka v Jemenu, postup ISIS v Iráku nebo zabití íránského generála Solejmáního v roce 2020 – všechny tyto události nezpůsobily zásadní omezení dodávek ropy, a tedy ani trvalý růst cen.
Naopak, podle historických dat došlo k výraznému cenovému nárůstu především ve chvílích, kdy konflikt zasáhl přímo do produkce významného producenta: například první a druhá válka v Perském zálivu, krize v Libyi, nebo ozbrojené útoky v deltě Nigeru.
Skutečné riziko: změna režimu v ropných zemích
Podle JPMorgan je největším rizikem pro trh s ropou změna režimu ve středních až velkých producentských zemích. Od roku 1979 došlo podle banky k osmi takovým případům, a ty průměrně vedly ke ztrátě až 2 % světové produkce, přičemž během šesti měsíců od vypuknutí změny mohla být ztráta i 23 % kapacity.
Z pohledu cen to znamenalo průměrné zvýšení ceny ropy o 76 % od začátku krize po cenový vrchol.
Pokud by tedy konflikt Izrael–Írán vyústil v destabilizaci íránského režimu, mohl by to být spouštěč pro skokový růst cen, který by měl trvalejší charakter. Zatím však nic takového nenastalo – produkce íránské ropy pokračuje bez zásadních výpadků, a trh zůstává ve vyčkávacím režimu.
