Článek
Opět nastal ten čas vánočních koled, mumraje v obchodech s neúnavnou honbou za vánočními dárky. Nebylo tomu však u mě, protože jako každých čtrnáct dní jsem jel opět za svoji skoro devadesátišestiletou maminkou do Prahy… Čekal mě den předvánočního úklidu spojený s nákupem, přestože dáreček pro mamku jsem měl v batohu.. Tak jako vždy když jedu do Prahy jsem to napsal Martině do zpráv na Facebooku s dotazem zda dáme ranní kafe. Sraz bývá od 8.30 s patnáctiminutovou tolerancí.
Tahle skoro tradice ranních káv v cukrárně na Flóře se nám občas podaří pokud oba dojedeme včas. Martina dojíždí do práce v Praze někde od Kolína a já většinou autobusem z Vysočiny.. Někdy také mezi námi proběhne výměna SMS “ Mám deset minut zpoždění vydrž", nebo také “ Čekám na autobus, budu tam hned" což mám nejraději. Někdy to není již tak optimistická SMS zpráva . Jednou se mi stalo že přišla i taková z které jsem byl smutný ,, Jé já na Tebe Péťo zapomněla, ale pokud Tě to může utěšit tak jsem v Kolíně u doktora “ objevilo se na displeji a já opět sednu na metro a pokračuji směrem k mamce na okraj Prahy.
Abych se přiznal také ty moje SMS nezní někdy moc optimisticky, hlavně když jedu do Prahy v pondělí a jízda před Prahou se odehrává v rytmu metr popojet, zastavit, metr popojet zastavit jakmile dosáhneme patníku od kterého se běhá Běchovický maraton. To většinou moje SMS má znění,, Mám zpoždění, uvidím, ozvu se “ Poslední dobou ale řidiči našli fintu jak se dostat do Prahy včas. Z Kolína jedou nikoliv přímo na Prahu, ale zamíří na Poděbrady a sjedou na Hradeckou dálnici. Většinou jsme na Černém Mostě přesně podle jízdního řádu a stalo se mi tentokrát že jsme tam byli o patnáct minut dříve, protože řidič si na dálnici spletl autobus s tryskovým letadlem.. Já byl spokojen, protože jsem se nemusel honit na přestupu stanice metra na Můstku. A nemusel dorazit na Floru jako supějící rychlík.
Martina je prima děvče o hodně mladší než já, pohledná štíhlá blondýnka, za kterou se ohlédne skoro každý chlap. Je to srdečné sympatické děvče a mě se vždy po setkání s ní zlepší nálada . A hlavně se vykecám a Martina mě vyslechne, aniž by se tvářila kysele, protože moje zvěsti nejsou skoro vždy příznivě znějící. Naše první seznámení proběhlo na Facebooku když jsem uveřejnil na fotce moji sbírku čínských hrnečků s pokličkou, které sbírám od roku 1968 a podmínka je vždy jiný motiv obrázku na hrnečku. Zjistil jsem, že Martina má doma také pěknou sbírku čínských hrnečků s pokličkou a hromadu těch, které já jsem neměl. Od doby našeho seznámení se jich do mojí sbírky přestěhovalo nejméně čtrnáct. a všechny jsem dostal darem.
Já jsem skoro hluchý a když nosím výkonná naslouchala, dosti mi z hovoru v cukrárně uniká, ale ona má se mnou svatou trpělivost.
Tentokrát jsem nemusel ani moc čekat, měla jen několik minut zpoždění, přeběhla ulici jako srnka s s úsměvem a polibkem na tvář jsme se přivítali… Po rychlé fotografii o kterou jsme požádali synka pána prodávajícího vánoční stromky jsme oba vykročili k cukrárně, protože Martina musí být včas v práci a já včas u mamky aby mě nevyhlížela na balkoně.
Když již konečně sedíme u kávy a Martina se mě na něco zeptá, já spustím jako mlýnské kolo a ani si neuvědomuji že mluvím hodně nahlas, snažíce se přehlušit hovor ostatních. Má se mnou zkrátka svatou trpělivost. Tentokrát jsem ji vezl k vánocům malý dáreček v podobě půllitrové lahve mojí slivovice, lépe řečeno slivovice z mého připraveného kvasu a vypáleného v družstevní palírně.
2.
Martina mi předala její dáreček se slovy, ber to jako legraci a já slíbil že dáreček rozbalím až bude
chvilka času u mamky. Po rychlém vypití kávy a několika větách kdy jsem ji skoro nepřipustil k hovoru jsme se spěšně rozloučili, popřáli si pěkné svátky a oba pospíchali za svými povinnostmi. Dopoledne mi u mamky při předvánočním úklidu uběhlo jako voda a já se ještě musel vypravit ji někde nakoupit punčochové kalhoty.
Vzpomněl jsem si na dárek, rozbalil ho a vypukl v smích . V dárečku byly krásné nové trenýrky Playboy se samými zajíčky z Playboye a osobní dezodorant Playboy. Řehnil jsem se jako malý kluk a také mi to nedalo a zavolal jsem Martině do práce. Nemohl jsem skoro pořádně mluvit jak mi to přišlo srandovní, protože já starý kocour se mohu jen již mlsně olizovat a ne oslňovat mladá děvčata. Také jsem ji sdělil, že dezodorant nemohu používat, protože moje paní je na všechny voňavky a dezodoranty alergická., ale trenky že si nechám. Oba jsme se zasmáli a já dáreček uložil do batohu.
Když jsem konečně navečer dorazil vlakem na Vysočinu a vyndával z batohu věci z Prahy, přerušila moje vyndávání věcí manželka slovy že bych se měl napřed najíst.. Zasedl jsem k předloženému jídlu a hladově se pustil do jídla.
,, Kam jsi dal ty dózy a sklenice v kterých jsi vezl do Prahy jídlo" optala se mi manželka a já s plnými ústy odpověděl že přeci v batohu.
Sáhla do batohu a první co vyndala byl dárek od Martiny.
,,Co to je?" zeptala se zvědavě a pomačkala v ruce dáreček a také s ním zahrkala. Málem mi zaskočilo a asi jsem i zrudl.
Sáhla dovnitř a vyndala dárek.
Podívala se na mě zkoumavě a řekla: ,, Hele že ty máš v Praze nějakou babu"
Teď již jsem se rozkašlal úplně a snažil se rychle najít zdůvodnění.
,, Ne, to jsem koupil Matyášovi “ vypadlo ze mě jako ze starých hodin závaží. Matyáš je patnáctiletý vnuk mého syna Pavla
“ Tobě snad dědku šibe" zhodnotila moji odpověď manželka.
Zatloukat, zatloukat, vzpomněl jsem si na jednoho psychiatra a jeho rady .
,, Ale ne co blázníš babčo, koupil jsem mu to ze srandy, víš že mu ségry říkají že je poslední dobou jak Playboy a ten dezodorant prý používá “ našel jsem opět svoji jistotu.
,, No nevím co na to řekne" odvětila manželka a odnesla dárek mezi ostatní které čekaly na rozdání až se celá rodina opět po pěti letech sejde jako vždy po Vánocích.na Štěpána.
Musím říci že dáreček měl úspěch a jeho starší sestry se mohly strhnout smíchy se slovy ,, Hele i ten Ježíšek to ví že jsi Playboy!"
