Článek
Podle dat Eurostatu činí tzv. neočištěný gender pay gap v Česku zhruba 17–18 %. Jde o rozdíl v průměrné hodinové mzdě všech žen a všech mužů v ekonomice. Tento ukazatel je důležitým ukazatelem strukturálních rozdílů na trhu práce. Zachycuje širší obraz: kdo pracuje v jakých oborech, na jakých pozicích a s jakými kariérními přestávkami.
Vedle toho existuje tzv. očištěný gender pay gap, který se snaží porovnávat srovnatelné situace – stejnou práci, podobnou praxi, vzdělání i odvětví. Ten se v Česku odhaduje přibližně mezi 5 a 10 %. Přesná čísla ale chybí, protože vyžadují velmi detailní data, která nejsou běžně dostupná.
Právě tady vzniká časté zjednodušení: pokud je „skutečný“ rozdíl jen několik procent, tak žádný problém nemáme. Jenže několik procent není nula – a hlavně nevysvětluje, proč ten vyšší, neočištěný rozdíl vůbec vzniká.
Pět procent ale není nula
I nižší, očištěný rozdíl má konkrétní dopad. V přepočtu na průměrnou mzdu jde o desítky tisíc korun ročně. V horizontu desetiletí se z toho stává částka, která ovlivňuje úspory, ekonomickou nezávislost i výši důchodu.
Navíc právě tento typ rozdílu se obtížně porovnává. Odměňování uvnitř firem není jednotné – liší se strukturou mezd, bonusy i tím, jak se hodnotí výkon.
Velké firmy se tématu věnují systematičtěji, často i kvůli regulatorním požadavkům. Česká ekonomika ale stojí hlavně na malých a středních podnicích, kde se mzdy často určují individuálně a méně strukturovaně. Vyjednávání o mzdě tak zůstává výrazně osobní záležitostí – se všemi důsledky, které to přináší.
Zlomový moment: rodičovství
Před narozením dětí jsou rozdíly mezi mzdami žen a mužů relativně malé. Po příchodu prvního dítěte se začínají rychle zvětšovat – a ve většině případů už se nikdy plně nevyrovnají. Tento jev se označuje jako „penalizace mateřství.“ Ekonomka Claudia Goldin právě za tento výzkum získala v roce 2023 Nobelovu cenu za ekonomii. Komplexně zmapovala staletý vývoj příjmů a míry účasti žen v pracovní síle, čímž odhalila hlavní příčiny přetrvávajících mzdových rozdílů mezi pohlavími.
Česko patří k zemím s jednou z nejdelších reálných absencí matek na pracovním trhu. Dlouhé kariérní přerušení, omezené možnosti flexibilní práce a složitější návrat do zaměstnání vytvářejí kombinaci, která má dlouhodobé důsledky. Nejde jen o aktuální příjem, ale i o budoucí kariérní postup a výši důchodu.
Téma gender pay gapu se tak dotýká i širších otázek: jak je nastavená rodičovská politika, jak dostupná je předškolní péče o děti a jak realistické je skloubit práci s rodinným životem. V zemi, která čelí stárnutí populace a klesající porodnosti, to není okrajová debata.
Není náhodou, že mnoho mladých párů si dnes založení rodiny důkladně rozmyslí, nebo zůstává jen u jednoho dítěte – kombinace péče o malé děti a dlouhého vypadnutí z pracovního trhu totiž pro mnoho žen znamená výrazné ekonomické i kariérní riziko. Právě proto je načase otevřít seriózní debatu o systémové změně rodičovské dovolené.
Rozdělený trh práce
Další významný faktor představuje struktura samotného trhu práce. Ženy a muži v Česku často pracují v odlišných oborech.
Ženy převažují ve školství, zdravotnictví nebo sociálních službách – tedy v profesích, které jsou společensky zásadní, ale dlouhodobě hůře placené. Muži naopak dominují v technických oborech, průmyslu nebo IT, kde jsou mzdy vyšší.
Tato „segregace“ nezačíná až v zaměstnání. Formuje se už na základních školách při výběru studijního oboru a dále je posilována očekáváními spojenými s budoucím rodičovstvím. Volba stabilnější, méně časově náročné práce často není otázkou osobní preference, ale přizpůsobení se reálným podmínkám.
Výsledkem je nejen rozdíl v příjmech, ale i ztráta nevyužitého potenciálu – jak na individuální úrovni, tak z pohledu celé ekonomiky.
Ženy ve vedení
Podobně složité je i téma zastoupení žen ve vedoucích pozicích. Tvrzení, že ženy o tyto pozice jednoduše nemají zájem, dnes už příliš neobstojí. Kariérní dráhy žen jsou totiž výrazně ovlivněny tím, jak je nastavené pracovní i společenské prostředí – zejména ve vztahu k rodičovství a flexibilitě práce.
Pokud jsou vedoucí role spojeny s dlouhou pracovní dobou a nízkou flexibilitou, stávají se pro ženy obtížně dostupné. Ne proto, že by o ně neměly zájem, ale proto, že jsou prakticky neslučitelné s péčí o děti.
Paradox částečných úvazků
Zajímavým paradoxem českého trhu práce jsou částečné úvazky. Ve srovnání s mnoha zeměmi západní Evropy jich máme stále velmi málo – a často je otázkou nejen dostupnosti, ale i toho, zda se zkrácený úvazek vyplatí i finančně. Stává se, že žena sice oficiálně pracuje na částečný úvazek, ale objem práce a odpovědnost jsou prakticky stejné jako u plného úvazku.
Výsledek je jednoduchý: místo postupného návratu do práce ženy často volí dlouhou kariérní pauzu. Návrat po třech nebo čtyřech letech je pak složitý – zvlášť v oborech, které se rychle mění. V některých profesích se taková pauza může rovnat téměř kariérnímu restartu.
Debata o gender pay gapu se často redukuje na spor o jedno číslo. Jestli je „správných“ 17 %, nebo spíš 5 %. Ve skutečnosti jsou relevantní obě čísla – jen popisují různé věci.
Pokud chceme pay gap snižovat, nestačí řešit jen mzdové tabulky uvnitř firem. Je potřeba podívat se také na strukturu trhu práce, rodičovskou politiku, flexibilitu práce nebo zastoupení žen ve vedoucích pozicích.
Otázka tedy nestojí, zda gender pay gap existuje. Podstatnější je ptát se, co přesně ho vytváří a co s tím chceme dělat.
