Do důchodu se nepočítá každá práce. Nejvíce lidí se dostává do problémů díky dohodám

Kolem důchodů v Česku se drží jeden velmi rozšířený omyl. Mnoho lidí je přesvědčeno, že čím víc smluv, brigád nebo přivýdělků mají, tím víc let si nasbírají do penze. Jenže realita je podstatně střízlivější. Když toto téma sleduji delší dobu, pořád se opakuje stejná situace. Člověk pracuje, bere si druhý úvazek, někdy i třetí menší brigádu, a žije v domnění, že si tím buduje silnější nárok na státní penzi. Jenže evidence funguje jinak.

Pro řádný starobní důchod je v roce 2026 zpravidla potřeba 35 let důchodového pojištění, případně 30 let bez náhradních dob. U předčasného důchodu už je hranice přísnější a počítá se 40 let pojištění. Kdo podmínky nesplní, může se dostat do velmi nepříjemné situace, o které jsem psala i v textu kdo nemá nárok na starobní důchod nebo v přehledu jak získat důchod, když jsem nechodil do práce.

To hlavní je jednoduché. Nepočítá se počet zaměstnání, ale uznaná doba pojištění. Pokud má někdo ve stejnou dobu dva poloviční úvazky, nevzniknou mu za jeden kalendářní rok dva roky pojištění. Stát započítá jeden den jen jednou. To bývá pro zaměstnance studená sprcha, protože právě tady naráží představa na realitu.

To ale neznamená, že druhá práce nemá význam. Má. Jen jiný, než si řada lidí myslí. Souběžné výdělky mohou zvýšit příjem, ze kterého se budoucí důchod počítá, a tím pomoci výsledné částce. Nepřinesou ale dvojnásobek odpracovaných let. Jinými slovy, dva úvazky mohou zlepšit výši penze, ale nevykouzlí dva roky pojištění z jednoho roku.

Největší zmatek dlouhodobě vzniká u dohod. U dohody o provedení práce, tedy DPP, se v roce 2026 při měsíční odměně do 12 000 korun účast na pojištění nezakládá. U dohody o pracovní činnosti, tedy DPČ, je hranice do 4 499 korun měsíčně. A právě tady bývá kámen úrazu.

Typický příklad z praxe vypadá takto. Student si přivydělá na DPP 10 000 korun měsíčně. Peníze mu chodí pravidelně, práce je legální, všechno působí v pořádku. Jenže pro důchod se takový výdělek nemusí započítat vůbec. Podobně rodič na částečný úvazek nebo senior s menší brigádou často předpokládá, že si tím automaticky buduje penzijní roky. V řadě případů to tak není. O tom, jak mohou senioři pracovat rozumně a bez zbytečných chyb, jsem psala i v článku senioři a práce z domova nebo v přehledu přivýdělek během důchodu a limity.

Pro zaměstnance je zásadní vědět, jestli z jejich mzdy skutečně odchází pojistné. Pro OSVČ je důležité hlídat, zda mají správně placené odvody a nevznikají jim mezery. Pro rodiče bývá klíčové rozlišit, co se započítá jako náhradní doba a co už ne. A důchodci nebo studenti by měli vědět, že malý přivýdělek ještě automaticky neznamená posun v budoucím nároku.

Modelová situace je celkem názorná. Jeden člověk má celý rok hlavní pracovní poměr se mzdou 25 000 korun a k tomu vedlejší DPP za 8 000 korun měsíčně. Do doby pojištění se mu rok započte jen jednou, ale druhý příjem může ovlivnit jeho osobní vyměřovací základ jen tehdy, pokud z něj vznikla účast na pojištění. Když nevznikla, důchodové body z něj prostě nepřibudou.

Podobně u předčasné penze bývá chyba v tom, že lidé počítají každou brigádu jako plnohodnotný rok navíc. Jenže podmínky jsou pevně dané. Kdo uvažuje o dřívějším odchodu, měl by si projít také text odchod do předčasné penze a podmínky, protože právě tady bývá chyba v odhadu nejdražší.

Za nejpraktičtější nástroj považuji Informativní důchodovou aplikaci IDA a přehled dob pojištění na ePortálu ČSSZ. Právě tam člověk uvidí, jaké doby stát eviduje, jaké příjmy k nim přiřadil a kdy by podle současných pravidel mohl odejít do důchodu.

Postup je poměrně jednoduchý:

Velmi důležitý je také ELDP, tedy evidenční list důchodového pojištění. Zaměstnavatel ho zpravidla podává do 30. května následujícího roku. Když v evidenci něco chybí, právě tady se často začne hledat problém. A kdo čeká až na poslední chvíli, ten si může zadělat na pořádnou komplikaci. Není výjimkou, že se lidé ozvou až těsně před penzí a teprve tehdy zjišťují, že několik let v systému nesedí. Pak přichází stres, shánění starých dokumentů a někdy i situace, kdy je zamítnutá žádost o starobní důchod tvrdým probuzením.

Častý mýtus zní, že každá vydělaná koruna automaticky zlepší důchod. Nezlepší. Rozhodující je právní režim práce a to, zda z ní bylo odvedeno pojistné. Další omyl je, že druhá práce přidá další odpracovaný rok navíc. Nepřidá. Pokud běží souběžně, stejné období se nezapočítá dvakrát.

A třetí častý omyl? Že důchod stačí řešit až po šedesátce. Právě to je podle mě chyba, která lidi stojí nejvíc nervů. Důchod není formalita. Je to účet, který si stát vede dlouhé roky, a člověk by měl občas zkontrolovat, co v něm skutečně je.

Kdo pracoval i v zahraničí, měl by být obezřetný dvojnásob. Pravidla se pak mohou kombinovat a bez kontroly vzniká v papírech chaos. Užitečný je třeba přehled práce v Německu a finance. A podobně je dobré sledovat i související změny, například změnu výplaty důchodu o Velikonocích 2026, daň z důchodu a kdy se platí, případně výchovné k důchodu 2026 a podmínky. U některých lidí hraje roli i širší debata o systému, například otázka, zda vláda chce omezit důchody zásluhovostí.

Já osobně považuji za nejrozumnější jednu věc. Nespoléhat na dojem, ale na evidenci. Pokud si člověk jednou za čas otevře data na portálu, porovná je s vlastními doklady a včas řeší nesrovnalosti, ušetří si později spoustu starostí. To je podle mě pro běžného člověka nejpraktičtější rada ze všech. Nejde o paniku, ale o obyčejnou kontrolu reality.

A pokud se vedle důchodu řeší i jiné úřední povinnosti, vyplatí se hlídat i související finance, třeba kontrolu daňového přiznání finančním úřadem nebo to, jak se posuzuje důchod, náhrada mzdy a podpora.

Další důležité články naleznete na webu ByznysTrendy.cz.