Článek
Náročný měsíc
Nejsem dokonalá máma, ale snažím se. A někdy to prostě nevychází tak, jak bych si přála. Ten den měl být obyčejný pracovní čtvrtek. Jenže můj tříletý syn se ráno vzbudil s rýmou, kašlal a byl trochu malátný. Teplotu ale neměl, jen vypadal unaveně. Už několikátý den po sobě jsem v práci chodila po špičkách, protože vedoucí mi jasně naznačila, že další absence bude problém. Bylo před uzávěrkou, nahradit mě nikdo nemohl.
Rozhodla jsem se, že ho do školky dám. Říkala jsem si, že tam bude jen dopoledne, že se zkusí zabavit mezi dětmi a kdyžtak si ho po obědě vyzvednu. Učitelce jsem to samozřejmě přiznala, že má trochu rýmu, ale že se opravdu nedá jinak. Vzala to bez poznámky. Jen si něco poznamenala do sešitu a usmála se takovým tím nuceným způsobem.
Nechtěný telefon
Ve dvě odpoledne mi volala neznámé číslo. Byla to sociálka. Prý že dostali hlášení od školky, že jsem prý vědomě poslala do školky nemocné dítě a ohrožuju tak ostatní. Chtěli si domluvit návštěvu, vyptávali se na rodinnou situaci, na zajištění péče o dítě, dokonce i na finanční zázemí. Úplně se mi zatmělo a skoro jsem omdlela. Místo toho, aby mi někdo zavolal a řekl: „Hele, zvaž to, malý není úplně v pořádku,“ mě rovnou nahlásili.
Do školky jsem šla ještě ten den. Učitelka se mnou mluvila chladně. Prý je jejich povinnost chránit zdraví ostatních a že takové případy musejí hlásit. Jenže já nešla po zábavě ani po nákupech. Šla jsem vydělat peníze, abychom měli co jíst a čím zaplatit nájem.
Poučení pro příště
Sociálka nakonec nic nezahájila, jen si udělali zápis a doporučili mi, ať příště raději zůstanu doma nebo najdu hlídání. Rada nad zlato, jen kdyby na to člověk měl peníze a možnosti. Snadno se takto radí, ale já kolikrát opravdu nemám jak to udělat. Někdy si říkám, jestli jsem dobrá matka.
Doteď mě to celé mrzí. Ne proto, že by mě někdo přistihl při něčem špatném, ale proto, že v téhle společnosti už člověk nemůže udělat jediné špatné rozhodnutí, aniž by mu hned nevisel nad hlavou stín podezření, že je špatný rodič.
