Článek
Radost z vnoučat
S manželem jsme se vždycky těšili, že až naše děti dospějí, budeme si užívat roli prarodičů. Když se narodila naše první vnučka Anička, byli jsme nadšení. Vozili jsme ji v kočárku, brali ji na hřiště a dcera nám ji často svěřovala, když si potřebovala něco zařídit. Bylo to období plné radosti. Jenže pak se všechno změnilo.
Najednou nám dcera začala říkat, že Aničku nemůžeme hlídat tak často. Že je unavená, že má moc povinností, že potřebuje víc soukromí. Nejprve jsme to respektovali, každý má své hranice a my nechtěli být dotěrní. Jenže zákazů a výmluv přibývalo, až jednou přišla věta, která nás srazila na kolena: „Nechci, abyste se s Aničkou vídali.“
Nechápeme to
Byli jsme v šoku. Mysleli jsme si, že jsme udělali něco špatně, že jsme dceři nechtěně ublížili. Volali jsme jí, psali, snažili se domluvit. Dlouho odmítala vysvětlit důvod. Až jednoho dne, po dlouhém nátlaku, nám konečně řekla pravdu.
„Anička se vás bojí,“ vyhrkla. Nevěřili jsme vlastním uším. Jak by se nás mohla bát? Vždyť jsme ji hýčkali, četli jí pohádky a smáli se spolu. Dcera ale pokračovala: „Když jste u vás doma, pořád ji napomínáte, zakazujete jí sahat na věci, máte přísná pravidla. Myslíte to dobře, ale ona pak nechce jezdit. Dokonce se jí zdají noční můry, že k vám musí.“
Kde jsou hranice
Bylo to jako rána pěstí. Nikdy jsme si neuvědomili, že naše snaha vést vnučku k pořádku a pravidlům v ní může vyvolávat strach. Najednou jsme viděli všechny ty chvíle jinak, když jsme jí vzali hračku, protože nechtěla uklidit, když jsme ji napomenuli za rozlitý džus. Všechno, co nám připadalo jako běžná výchova, vnímala ona jako tlak.
Seděli jsme mlčky a měli slzy v očích. Dcera nebyla krutá, jen chránila svoje dítě. Dohodli jsme se, že zkusíme začít znovu. Bylo těžké přijmout, že jsme si k vnučce nevědomky vytvořili bariéru, ale zároveň jsme byli vděční, že nám dcera nakonec řekla pravdu. Od té doby se snažíme být jiní prarodiče, ne ti přísní, ale ti, u kterých se Anička cítí v bezpečí. A i když se to nedá napravit hned, věříme, že jednou budeme mít zpátky její důvěru i smích, který nám tolik chybí.
