Článek
Nález v kabelce
Byl to obyčejný večer. Vrátila jsem se z práce, položila kabelku na stůl a šla si připravit večeři. Dcera si mezitím chtěla půjčit můj lesk na rty a tak bez ptaní sáhla dovnitř. O pár minut později přišla do kuchyně s vážným výrazem a v ruce držela malou fotografii. Na té fotce jsem byla já a vedle mě muž, o kterém doma nikdo nevěděl.
Zůstala jsem stát jako přibitá. Vteřinu jsem doufala, že to nějak zamluvím, ale bylo pozdě. Dcera se na mě dívala pohledem, který mě bodal do srdce. „Kdo to je?“ zeptala se. Hlas měla klidný, ale bylo jasné, že je zvědavá. Zároveň jsem okamžitě vycítila, že je naštvaná a zklamaná zároveň. Chvíli jsem přemýšlela, jak budu reagovat, ale nakonec jsem se rozhodla.
Vydírání
Nechtěla jsem jí lhát. Řekla jsem jí pravdu, i když jen částečnou. Že s tím mužem trávím čas, že s manželem to mezi námi už dlouho nefunguje, že jsem osamělá. Myslela jsem, že to pochopí. Místo toho si mě ale přeměřila od hlavy k patě a řekla: „Víš, že by táta nebyl moc rád, kdyby se to dozvěděl?“ To co následovalo jsem ale opravdu nečekala.
A pak dodala něco, co mi vyrazilo dech: „Takže jestli nechceš, aby se to provalilo, mohla bys mi dát nějaké peníze. Třeba na ten tablet, o který tě prosím už měsíce.“ Myslela jsem, že žertuje. Ale ona se ani neusmála. Byla jsem z toho v šoku. Moje vlastní dcera, kterou jsem vychovala k poctivosti, mě vydírala. V té chvíli se ve mně všechno sevřelo.
Tohle teda ne
Celou noc jsem nespala. Druhý den jsem si s ní sedla a řekla jí, že jestli chce, klidně všechno řekneme tátovi společně. Že nemám v plánu jí platit za mlčení, ale že chci být upřímná k ní i k sobě.
Rozplakala se. Řekla, že byla naštvaná a cítila se zrazená, že mě chtěla ranit tak, jak to bolelo ji. Nakonec jsme si všechno vyříkaly. S manželem jsme zatím nemluvily, ale slíbila jsem si, že s pravdou ven půjdu sama. Od té chvíle si kabelku hlídám víc než dřív, ale ne kvůli fotkám, spíš kvůli tomu, jak snadno může pravda vyklouznout ven, když ji člověk schovává příliš dlouho.
