Článek
Víkend u kamarádky
Už když nám dcera oznámila, že jede na víkend ke spolužačce, měla jsem takový divný pocit. Prý si jen udělají dámskou jízdu, kouknou na filmy, napečou něco sladkého a pokecají. Vlastně nic neobvyklého, holky ze střední si přece občas potřebují odpočinout od školy a rodičů. Ještě jsem jí nabalila tašku s nějakým jídlem, trochu kapesného a hlavně radu, ať se chová slušně.
V neděli večer dorazila domů, a už když otevřela dveře, všimla jsem si, že se tváří trochu rozpačitě. „Tak co, jak jste se měly?“ zeptala jsem se, zatímco si zouvala boty. „Dobře,“ odpověděla, ani se na mě nepodívala, a rychle se chtěla vypařit do svého pokoje. To už jsem věděla, že se něco stalo.
Co to máš na ruce
Po chvíli přišla dolů v tričku s krátkým rukávem a já si všimla, že na zápěstí má obvázanou ruku. „Co se ti stalo?“ vyhrkla jsem. Chvíli se snažila mlžit, že prý nic, že jen škrábnutí od kočky, ale nakonec přiznala, že si s holkama trochu blbly. Sundala obvaz a mně spadla čelist. Na jejím zápěstí bylo čerstvé, zarudlé tetování. Jakási květina a pod ní písmena, která se podle mě měla podobat jménu její kamarádky.
„Co to proboha je?“ zeptala jsem se. A ona mi, s pohledem zapíchnutým do země, začala vysvětlovat, že si její spolužačka pořídila tetovací strojek z internetu a že jim přišlo vtipné, když jim udělá něco na památku. Prý to ani nebolelo tolik, jak čekala. Jenže stačilo se podívat na tu červenou, podrážděnou kůži a věděla jsem, že tohle rozhodně nebyl nápad, na který bude vzpomínat.
Mladická nerozvážnost
Zlost a šok se ve mně míchaly s lítostí. Vždyť jí je teprve sedmnáct, a už si nechá udělat něco od holky, která to zkouší poprvé v obýváku na stole? Vysvětlila jsem jí, co všechno si může do těla zanést, jak dlouho se taková rána hojí a že s tím bude muset k doktorovi, aby se to nezanítilo. Nejhorší bylo, že se tvářila, jako by o nic nešlo. Celý večer jsme si o tom ještě povídaly, ona chvílemi trucovala, chvílemi byla smutná a tvrdila, že už to nejde vzít zpátky.
A já jen přemýšlela, kde jsme jako rodiče udělali chybu, že jí vůbec přišlo normální nechat se potetovat doma na gauči. Druhý den jsme šly spolu na kožní, kde jí to vyčistili a řekli, že se to musí sledovat. Naštěstí to vypadá, že se to zahojí bez komplikací, ale jizva po té vzpomínce jí zůstane. Od té doby se na její holčičí víkendy dívám trochu jinak a ona už moc dobře ví, že na některé věci by si měla počkat a hlavně si je pořádně rozmyslet.
