Článek
Hlavně, ať si to užijeme
Všechno to začalo jako nevinný nápad. Měla jsem za sebou náročný pracovní týden a říkala jsem si – uděláme si s dětmi hezkou sobotu, ať máme zážitky. Můj muž měl volno, děti se těšily, a já jsem chtěla být ta skvělá máma, která nese k pokladně plavky, ručníky, nafukovačky a radost.
Aquapark jsme vybrali podle hodnocení na internetu. Hezky to vypadalo. Vstupné nebylo úplně levné, ale říkala jsem si, že jednou za čas to prostě neřešíš. Vstup na den pro dva dospělé a dvě děti stál skoro 1 400 Kč. No budiž. Ale to byl jen začátek.
Skrytý hlad a nekonečná fronta na klouzačku
Děti hned vlítly do bazénu, já se šla smočit jen po kotníky a muž si zalezl do vířivky. Po půl hodině začalo to, co nikdo z nás nedokáže ignorovat – hlad. A když jsou děti hladové, tak je to jako když máš doma dva malý vlky. Šli jsme do místního bistra. Dva párky v rohlíku, dvě limonády, smažák, hranolky a jedno kafe pro mě. Tisícovka fuč. A děti samozřejmě po půlhodině hlásily, že by si daly ještě nanuka.
Fronty byly všude. Na atrakce, na záchod, i na skříňky. Když jsme se konečně dostali na tobogán, jeden syn si o něj odřel záda, druhý málem spadl do jiného dítěte a já se u toho málem pozvracela. A přestože jsme tam byli skoro šest hodin, měla jsem pocit, že jsem si vůbec neodpočinula. Jen jsem pořád někoho hledala, někoho mazala opalovacím krémem nebo někomu utírala nohy.
A teď počítejme
Z aquaparku jsme odjížděli o půl sedmé večer. Děti spaly v autě, muž řídil a já počítala. Vstupné – skoro 1 400 Kč. Jídlo a pití – 2 200 Kč. Benzín, parkovné, nanuky, kafe, jeden zapomenutý ručník, který jsme museli koupit v automatu – dalších 1 400 Kč. Celkem pět tisíc. Za jeden den v bazénu.
A víte co? Možná jsem byla bláhová. Možná jsem si myslela, že děti si to zapamatují jako nejlepší den v životě. Ale druhý den ráno se mě jeden z nich zeptal, jestli bychom mohli jít příště radši na trampolíny, protože tam je to prý větší sranda.
