Článek
Sliby které se nedaly odmítnout
Všechno začalo velmi profesionálně vypadajícím inzerátem na sociálních sítích. Firma nabízela kompletní instalaci fotovoltaiky na klíč, okamžité vyřízení dotací a především realizaci do tří měsíců. Zatímco ostatní firmy měly čekací doby přes rok, tito lidé působili akčně a ochotně. Obchodní zástupce u nás v obýváku vypil kávu, rozložil barevné katalogy a s úsměvem nám vypočítal, že se nám investice vrátí už za pět let. Působili tak solidně, že nás ani nenapadlo si podrobněji prověřit jejich historii. Manžel byl nadšený představou, že budeme mít na střeše vlastní elektrárnu. Podepsali jsme smlouvu a na základě jejich požadavku odeslali první zálohu ve výši tří set tisíc korun na nákup panelů a střídače.
První trhliny v růžovém plánu
Po zaplacení první splátky se komunikace výrazně zpomalila. Původní termín montáže v září se posunul na říjen kvůli údajným výpadkům v dodavatelském řetězci. V listopadu přijela parta dělníků, kteří na střechu narychlo namontovali nosné konstrukce a pár panelů. Tehdy z nás vytáhli dalších dvě stě tisíc korun s tím, že jde o doplatek za materiál, který je prý už na skladě a čeká jen na zapojení. Jenže od té chvíle se po firmě slehla zem. Telefony byly vypnuté, na e-maily nikdo neodpovídal a sídlo firmy se ukázalo jako virtuální adresa v Praze, kde o nich nikdo nikdy neslyšel. Zůstala nám jen rozvrtaná střecha a nefunkční torzo systému, které nám neustále připomínalo naši vlastní naivitu a důvěřivost.
Drsný pád do reality
Půl milionu korun, naše celoživotní úspory určené na stáří, zmizelo v nenávratnu. Policie nám jen potvrdila to, čeho jsme se báli. Firma byla prázdná schránka s nastrčeným jednatelem a peníze okamžitě odtekly na zahraniční účty. Museli jsme si vzít další půjčku, abychom střechu vůbec dali do pořádku a zabránili zatékání do domu. Byla to pro nás tvrdá lekce o tom, že příliš výhodné nabídky jsou v devadesáti procentech případů jen pastí na důvěřivé lidi. Manžel se s tím dlouho nemohl vyrovnat, cítil se jako hlupák, kterého opili rohlíkem. Trvalo nám měsíce, než jsme spolu o tom dokázali mluvit bez výčitek a hádek. Dnes už máme na střeše panely od ověřené české firmy, ale každý měsíc, když vidím splátku úvěru, si vzpomenu na ten drahý kousek skla a hliníku, který nás málem zruinoval. Ta touha po levné energii se nám nakonec prodražila víc, než kdybychom elektřinu odebírali ze sítě celých příštích třicet let.
