Článek
Na prodej jsem nespěchala
V našem bytě jsme s Karlem prožili třicet šest let. Po jeho smrti mi připadal příliš velký, ale ne nesnesitelný. Jeden pokoj jsem zavřela, v druhém jsem šila a ze známého balkonu sledovala tramvaje. Syn bydlel na druhém konci města a navrhl, abych si našla menší byt poblíž něj. Myšlenka dávala smysl, jen jsem ji nechtěla proměnit v útěk.
Makléře Roberta mi doporučila sousedka. Přišel přesně, pochválil světlo v obýváku a prohlásil, že podobné byty umí prodat rychle. Přinesl srovnání několika nabídek a navrhl cenu, s níž jsem souhlasila. Výslovně jsem mu řekla, že mám čas. Dokud nenajdu vhodné nové bydlení, nechci podepisovat nic pod tlakem.
První prohlídky proběhly během dvou týdnů. Robert po každé zavolal a vyjmenoval výhrady zájemců: starší koupelna, hlučnější ulice, původní parkety. Překvapovalo mě to, protože před podpisem smlouvy označil stejné parkety za přednost a tramvaj za výborné spojení.
Nikdo zatím nabídku nepodal. Robert mě uklidňoval, že trh se změnil právě v nejhorší chvíli. Navrhl první slevu.
Z každé výhody se stala závada
Snížení o dvě stě tisíc mi připadalo vysoké. Robert však přinesl tabulku, v níž byla moje cena zvýrazněná červeně. Tvrdil, že pokud nezareaguji, nabídka se „okouká“ a později budeme zlevňovat ještě víc. Souhlasila jsem s polovinou navržené částky.
Od té chvíle se jeho zprávy změnily. Místo skutečných zájemců mluvil hlavně o rizicích. V domě se prý chystá drahá oprava výtahu, přestože na schůzi vlastníků o ničem takovém nepadlo slovo. Kupující se údajně bojí nedaleké plánované stavby. Když jsem chtěla vidět jejich písemné připomínky, odpověděl, že lidé dnes komunikují jen ústně.
Syn mě nabádal, abych si vyžádala druhý odhad. Nechtěla jsem však působit nedůvěřivě. Robert byl zdvořilý, telefon zvedal i večer a pokaždé opakoval, že hájí můj zájem. Když navrhl další snížení, odmítla jsem. Za dva dny se ozval s první konkrétní nabídkou. Kupující prý složí rezervační poplatek okamžitě, pokud ustoupím ještě o sto padesát tisíc.
Přepočítala jsem si cenu menšího bytu u syna a usoudila, že mi částka stále stačí. Robert dodal, že jde o mladou rodinu, která si můj domov zamilovala. Představa dětí v pokojích, které zůstaly prázdné, mě obměkčila. Nabídku jsem přijala.
Stejnou fotografii měl i na stole
Rezervační smlouvu jsme měli podepsat v kanceláři. Dorazila jsem o deset minut dřív. Robertova asistentka mě posadila do zasedací místnosti a odešla pro kávu. Na polici stála rodinná fotografie z nějaké svatby. Roberta jsem poznala okamžitě. Vedle něj byla mladá žena, kterou jsem už jednou viděla při prohlídce bytu.
Tehdy přišla sama a Robert ji představil pouze jako zájemkyni Lenku. Prošla všechny pokoje, skoro se neptala a dlouho měřila stěnu v kuchyni. Nyní na fotografii držela Roberta kolem ramen. Na stole vedle připravených smluv ležela kopie jejího občanského průkazu. Měli stejné příjmení i adresu trvalého bydliště.
Když Robert vstoupil, zeptala jsem se přímo, zda je Lenka jeho dcera. Nejdřív odpověděl, že rodinný vztah na podmínkách prodeje nic nemění. Pak začal vysvětlovat, že mi naopak ušetřil další prohlídky a nejistotu. O skutečnosti, že zastupuje prodávající a současně pomáhá vlastní dceři koupit co nejlevněji, se předtím nezmínil ani jednou.
Smlouvu jsem zavřela. Robert připomněl, že jsem ústně souhlasila a že Lenka už počítá s rekonstrukcí. Odpověděla jsem, že já zase počítala s nezávislým makléřem.
Druhý odhad změnil celý obraz
Nic jsem ten den nepodepsala. Doma jsem si znovu prošla zprostředkovatelskou smlouvu a druhý den ji odnesla synově známé, která se věnuje nemovitostem. Nechtěla jsem právní bitvu. Potřebovala jsem vědět, jestli Robertovy argumenty odpovídají skutečnosti.
Nová odhadkyně byt prohlédla, vyžádala si podklady od společenství vlastníků a porovnala skutečně prodané byty, ne jen aktuální inzeráty. Žádná velká oprava výtahu schválená nebyla. Plánovaná stavba měla vzniknout o několik ulic dál a cenu bytu prakticky neovlivňovala. Za původní částku se prodej nedal zaručit, ale Robertem vynucená cena byla podle ní zbytečně nízká.
Robert mi ještě několikrát volal. Jednou mluvil o nedorozumění, podruhé mi vyhrožoval zmařeným obchodem. Písemně jsem ukončila spolupráci podle podmínek smlouvy a požádala ho, aby další komunikaci vedl přes mou poradkyni. Lenka mi poslala krátkou zprávu, že o otcově postupu nevěděla. Zda to byla pravda, jsem nezjišťovala.
Po šesti týdnech se objevil jiný kupující. Nabídl o tři sta tisíc víc, než měla zaplatit Robertova dcera, a přistoupil na termín vystěhování, který mi vyhovoval.
Byt jsem prodala bez pocitu dluhu
Při předávání klíčů jsem necítila vítězství nad Robertem. Spíš úlevu, že jsem se zastavila před podpisem. Nejvíc mě neznepokojila možná finanční ztráta, ale snadnost, s jakou využil mou nejistotu. Věděl, že po manželově smrti nechci komplikace, a každou mou obavu proměnil v důvod ke slevě.
Do nového bytu jsem se přestěhovala o měsíc později. Je menší, ale šicí stůl se do něj vešel a z balkonu vidím park. Syn mi nabídl, že bude do budoucna kontrolovat všechny smlouvy. Poděkovala jsem mu, zároveň jsem mu však řekla, že poslední slovo chci mít stále já.
Z celé zkušenosti jsem si neodnesla nedůvěru ke každému makléři. Odnesla jsem si jednodušší pravidlo: člověk, který mě zastupuje, musí otevřeně říct, komu ještě jeho rozhodnutí prospívají. Výhodná sleva může vypadat jako rychlé řešení. Teprve jméno na druhé straně smlouvy ukáže, pro koho byla výhodná doopravdy.
Zdroj: autorský text
