Článek
Zvláštní pohledy
Pracuji ve stejné firmě jako manžel, i když každý v jiném oddělení. Dřív jsme si z toho dělali legraci, chodili jsme spolu na obědy, občas se potkali na chodbě. Jenže poslední měsíce jsem si začala všímat, že se kolegové ke mně chovají zvláštně. Když jsem přišla do kuchyňky, zmlkli. Při poradách padaly narážky, kterým jsem nerozuměla.
Nejdřív jsem si říkala, že to bude paranoia. Jenže pak mi to potvrdila kolegyně Jana, která se na mě jednoho dne soucitně podívala a řekla: „Víš, že tvůj manžel o tobě v práci mluví?“ Zůstala jsem zaskočená. „Co prosím?“
Co říká
„No,“ začala opatrně, „říká všem, že tě musí doma živit, že se pořád hádáte, a že jsi hrozně náladová. Prý by se s tebou nedalo vydržet, kdybys nebyla tak pěkná.“ Zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Bolelo to víc než jakákoli hádka. On, člověk, který přede mnou mluvil o tom, jak mě obdivuje, mě před ostatními zesměšňoval.
Večer jsem počkala, až dorazí domů. Položila jsem mu večeři před nos a řekla klidně: „Mimochodem, dneska jsem se dozvěděla, že jsem prý hysterka, kterou živíš.“
Zvedl hlavu, zaraženě zamrkal. „Cože?“ „Přesně tohle jsi o mně řekl kolegům,“ pokračovala jsem. „A neboj, neříkala to jen Jana. Slyšelo to víc lidí.“
Překročení hranic
Zrudl, chvíli mlčel, pak začal koktat: „To byla jen legrace, takový vtípek, neber to vážně.“ „Legrace?“ přerušila jsem ho. „Očerňuješ mě před lidmi, se kterými pracuju, a říkáš tomu vtípek?“ Ticho bylo delší než celá naše večeře. Nakonec sklopil hlavu. „Mrzí mě to. Asi jsem chtěl být vtipný… Jenže se to zvrtlo.“
„To máš pravdu,“ řekla jsem. „Zvrtlo se to natolik, že ztrácíš mou důvěru.“ Druhý den v práci jsem si všimla, že manžel se začal chovat jinak, zdrženlivě, tiše. Dokonce mě přede všemi pochválil za jeden projekt. Bylo mi jasné, že se snaží napravit škody, které napáchal. Ale slova se vrátit nedají.
Bez respektu
Od té doby už o mně na pracovišti nikdo nemluví s posměchem. Možná se lekli, že vím víc, než dávám najevo. A manžel? Ten už pochopil, že být vtipný na účet partnera může mít následky.
Lidé se mě často ptají, jestli jsem mu to odpustila. Odpustila, ale nezapomněla. Protože když tě někdo shazuje před světem, nejde o smysl pro humor. Jde o nedostatek úcty. A ten se těžko vrací.
