Článek
Objev mezi regály
Byl to obyčejný čtvrteční večer. Šel jsem do supermarketu pro pár věcí na večeři, a jak jsem tak stál u regálu s vínem, koutkem oka jsem zahlédl známou postavu. Tchyně. Jenže nebyla sama. Stála těsně vedle muže, kterého jsem nikdy neviděl a rozhodně to nebyl tchán. Smáli se, drželi se za ruce, vypadali jako dva zamilovaní puberťáci.
Zarazil jsem se. Nešlo o žádné nedorozumění, jejich chování bylo víc než zřejmé. Tchyně si mě nevšimla, ale já se nemohl odtrhnout. Přemýšlel jsem, jestli mám dělat, že nic nevidím nebo ji pozdravit. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou možnost.
Přistihnuta
Přistoupil jsem k nim a s úsměvem řekl: „Dobrý večer, jak se máte?“ Zbledla tak, že by to nevymyslel ani film. Muž vedle ní ztuhl a zvedl ruku k pozdravu. „To je… ehm… můj kamarád Petr,“ vykoktala. „Těší mě,“ odpověděl jsem, a i když jsem se snažil udržet kamennou tvář, uvnitř jsem se náramně bavil.
Rozloučil jsem se a odešel. Ještě jsem koutkem oka zahlédl, jak mu něco šeptá a nervózně se rozhlíží. V tu chvíli jsem věděl, že na tohle nezapomene.
Změna
Do té doby se ke mně tchyně chovala s jistou dávkou nadřazenosti. Neustále mi radila, jak vychovávat děti, co bych měl opravovat v domě, a často dávala najevo, že „její dcera si mohla najít i někoho lepšího“.
Jenže po té scéně v obchodě se všechno změnilo. Najednou byla milá, opatrná, a pokaždé, když jsme se viděli, se ptala, jestli něco nepotřebujeme. Už žádné kousavé poznámky, žádné „maminkovské rady“. Dokonce mi začala nosit domácí koláče.
Co teď?
Manželka si toho všimla. „Nevím, co se s mámou stalo, ale od jisté doby jsi její oblíbenec,“ smála se. Já jen pokrčil rameny. „Možná zjistila, že si mě váží víc, než si myslela.“
Nikdy jsem o tom s tchyní nemluvil. Ani o obchodě, ani o jejím „kamarádovi Petrovi“. Ale od té doby mezi námi panuje zvláštní tichá dohoda, já mlčím a ona se ke mně chová slušně. Někdy stačí jediný okamžik, aby se změnily celé roky napjatého vztahu. Ne výčitkou, ne hádkou, jen s vědomím, že každý má něco, co raději nechce, aby se provalilo.
