Článek
Nabídka ve správný čas
Nebyla jsem v dobrém stavu. Nebylo to nic dramatického, ale cítila jsem se vyčerpaná, rozhozená a unavená ze všeho. Neměla jsem energii to rozebírat, jen jsem fungovala tak nějak na autopilota. Kamarádka si toho všimla rychleji než ostatní. Zavolala mi a zeptala se, jestli nechci pomoct s praktickými věcmi. Nákup, vaření, prostě cokoliv.
Přišlo mi to milé. Vlastně víc než milé. V tu chvíli jsem měla pocit, že je fajn, že se na někoho můžu spolehnout, aniž bych o to musela žádat. Souhlasila jsem bez přemýšlení. Říkala jsem si, že je to přesně ten typ podpory, který člověk potřebuje, když už nemá sílu všechno zvládat sám.
Pomoc, která měla zvláštní podobu
Začala chodit častěji. Nejen kvůli tomu, co nabídla. Zdržovala se déle, ptala se na věci, které jsem dřív neřešila. Jak se cítím, co mám v plánu, co bych měla změnit. Všechno bylo zabalené do starostlivého tónu, ale postupně jsem si všímala, že odpovědi vlastně moc nehrají roli.
Občas mi něco „doporučila“. Jindy rovnou navrhla, co by bylo lepší. Ne jako příkaz, spíš jako dobře míněná rada. Jenže těch rad bylo čím dál víc. A já si uvědomila, že se přistihuju, jak se obhajuju. Jak vysvětluju svoje rozhodnutí, i když jsem to dřív nikdy necítila jako nutnost. Něco mi na tom začalo být nepříjemné, ale neuměla jsem to pojmenovat.
Došlo mi to až s odstupem. Ve chvíli, kdy mi bylo lépe a já začala znovu fungovat po svém. Najednou jsem cítila napětí. Jako by se jí nelíbilo, že už pomoc nepotřebuju. Že jsem si zpátky vzala prostor, který si mezitím nenápadně zabrala.
Uvědomění
Uvědomila jsem si, že ta pomoc nebyla jen o mně. Že jí dávala pocit důležitosti, kontroly, možná i převahy. Neudělala nic vyloženě špatně. Právě proto to bylo tak těžké si to přiznat. Pomohla mi, ano. Ale zároveň si tím vytvořila místo, kam jsem ji nikdy výslovně nepozvala.
Dneska si na to dávám větší pozor. Neodmítám pomoc automaticky, ale víc poslouchám, jak se u ní cítím. Protože ne každá nabídka je čistě nezištná. A ne každý, kdo pomáhá, to dělá jen proto, že chce. Některé věci člověk pochopí až ve chvíli, kdy už je zase silnější. A právě tehdy to někdy začne být nepohodlné.
