Článek
Doporučení z práce
S nápadem přišla kolegyně. Říkala, že ten kurz je výborný, že ho absolvovalo už víc lidí z firmy a že by mi mohl pomoct se rozvíjet. Nemluvila o tom nadšeně, spíš tak samozřejmě, jako by šlo o další krok, který se prostě očekává. Přikývla jsem, aniž bych se nad tím víc zamýšlela.
Přihlásila jsem se hlavně proto, že jsem nechtěla být ta, která brzdí vlastní rozvoj. V hlavě jsem měla, že to zkusím, uvidím, a kdyžtak se to nějak přežije. Kurz byl večer po práci, online, žádné velké drama. Říkala jsem si, že hodinu týdně zvládnu. A že třeba zjistím, že mi to dává víc, než čekám.
První lekce a první pochybnosti
Už první minuty mi nebyly příjemné. Lektor mluvil hodně, rychle a s tím zvláštním motivačním tónem, který zní, jako bys měla být nadšená, i když nejsi. Začali jsme představováním. Každý měl říct, co od kurzu očekává. Lidi mluvili o růstu, potenciálu, změně myšlení. Seděla jsem a měla pocit, že jsem na špatném místě.
Pak přišla samotná náplň. Hodně obecných frází, hodně slidů, hodně slov, která zněla chytře, ale nic konkrétního neříkala. Měla jsem pocit, že poslouchám něco, co jsem už slyšela stokrát, jen v jiném obalu. Snažila jsem se dávat pozor, ale myšlenky mi utíkaly pryč. Ne z únavy, ale z odporu.
Rychlé rozhodnutí
Během lekce jsem si uvědomila, že se necítím hloupě ani nedostatečně. Cítila jsem se spíš cize. Jako bych byla někde, kde se mluví jazykem, který mi není vlastní. Když lektor vyzval účastníky, aby si sepsali své cíle a sdíleli je s ostatními, sevřel se mi žaludek. Nechtěla jsem se otevírat cizím lidem kvůli něčemu, čemu sama nevěřím.
Po skončení lekce jsem počítač nezavřela s pocitem, že to bylo náročné, ale přínosné. Zavřela jsem ho s úlevou, že je konec. A v tu chvíli jsem věděla, že tam znovu nepůjdu. Ne proto, že by kurz byl nutně špatný. Ale proto, že nebyl pro mě. Druhý den jsem se odhlásila. Bez výčitek.
V práci jsem to nikomu nevysvětlovala. Řekla jsem jen, že mi to nesedlo. Došlo mi, jak snadno se necháme tlačit do věcí, které se tváří jako správné kroky. A jak málo se ptáme sami sebe, jestli nám opravdu dávají smysl. Ten kurz mi nic nedal odborně. Ale připomněl mi, že i odmítnutí může být forma posunu.
