Hlavní obsah

Hledala jsem v počítači starý dokument. Narazila jsem na složku, kterou jsem neměla najít

Foto: senivpetro/freepik.com

Hledala jsem v počítači starý dokument, který jsem nutně potřebovala. Místo něj jsem narazila na složku, o které jsem neměla tušení. A během pár minut mi došlo, že jsem ji tam neschovala já, ale můj manžel.

Článek

Běžné hledání

Seděla jsem u počítače s tím, že to bude rychlé. Potřebovala jsem starý dokument, nic důležitého, jen podklad k jedné věci ohledně zahrady, kterou jsem odkládala. Otevřela jsem složku s dokumenty, pak další, pak ještě jednu. Věděla jsem, že tam někde je. Jen jsem si nepamatovala kde. Klikala jsem automaticky, bez přemýšlení.

Postupně jsem se dostala do složek, kam běžně nelezu. Staré zálohy, pracovní věci, podsložky s názvy, které mi nic neříkaly. V jednu chvíli jsem si uvědomila, že nejsem přihlášená pod svým profilem. Používali jsme jeden počítač, jeden disk, žádné oddělené účty. Nikdy mi to nepřišlo zvláštní. Až do té chvíle.

Složka, která tam nebyla náhodou

Mezi běžnými adresáři byla složka bez názvu. Název byl jen jedno písmeno „M“. Neviditelná na první pohled, schovaná mezi jinými. Zastavila jsem se u ní víc instinktivně než vědomě. Klikla jsem. A hned mi došlo, že jsem otevřela něco, co jsem otevřít neměla.

Uvnitř byly soubory, které nebyly moje. Fotky, dokumenty, screenshoty. Některé pojmenované datem, jiné vůbec. Bylo jasné, že to někdo třídil systematicky. Nešlo o chaos, ale o úmysl. A v tu chvíli mi došlo, že to tam neschoval počítač. Ani náhoda. Byl to manžel. Ten způsob, jakým to bylo uložené, byl příliš vědomý na omyl. Hned mi naskočily nejrůznější myšlenky.

Ticho v jednom domě

Seděla jsem před monitorem a měla pocit, že slyším vlastní tep. Nešla jsem do detailů hned. Nemusela jsem. Stačil mi kontext. Stačilo mi pochopit, že existuje něco, co se mělo přede mnou skrývat. Že někdo věnoval energii tomu, aby to nenašla. A že jsem to přesto našla úplnou náhodou.

Složku jsem zavřela. Dokument, kvůli kterému jsem počítač zapnula, jsem už nehledala. Zavřela jsem celý počítač a zůstala sedět v tichu. Nevěděla jsem, co přesně jsem objevila. Ale věděla jsem, že už nejsem ve stejné pozici jako předtím. Od té chvíle se všechno změnilo. Ne proto, co přesně v té složce bylo. Ale proto, že jsem pochopila, že existují věci, které se přede mnou aktivně skrývaly. A s tím se už nedá žít úplně stejně jako předtím.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz