Článek
Měla bys zhubnout
Nikdy jsem nebyla ta, co by řešila kila navíc. Jasně, občas si postěžuju, že mi ty džíny seděly líp před třemi lety, ale kdo to nezná? Jenže poslední měsíce se cítím jako na neustálé přehlídce. A rozhodčí? Můj vlastní manžel. Naše večery už nejsou o tom, že bychom si sedli k filmu nebo si dali víno. Místo toho mi ukazuje fotky ženských na Instagramu a říká, že takhle bych mohla vypadat taky, kdybych se trochu snažila. Že dneska ženský po třicítce běžně na sobě makají a nevymlouvají se na práci a děti.
Není to jen o vzhledu, ale o tom, jak se cítím
Nikdy by mě nenapadlo, že mi člověk, se kterým žiju deset let, dokáže takhle srazit sebevědomí. Vždycky říkal, že mě má rád takovou, jaká jsem. Ale teď? Teď mi připadá, že se dívá úplně jinýma očima. Začala jsem se i já sama na sebe dívat jinak. Každý pohled do zrcadla je malá bitva – snažím se najít něco, co by se mi na mně líbilo, ale místo toho slyším jeho hlas: „Vidíš, ta herečka v tom seriálu má postavu, a to má taky děti.“ Už ani nevím, jestli se chci snažit vypadat líp kvůli sobě, nebo jen aby už přestal.
Když pochopíte, že problém není ve vás
Po jedné hádce, kdy jsem už brečela v kuchyni, mi to došlo. On mě vlastně nikdy pořádně nepochválil. Ani když jsem shodila pět kilo, ani když jsem si vzala šaty, co jsem dlouho nenosila. Vždycky si našel něco, co mi nejde, nebo co bych mohla dělat líp. A tak jsem začala přemýšlet: opravdu chci žít s někým, kdo mi dává pocit, že nikdy nejsem dost dobrá? Nebo si jen zvykám na něco, co normální není? Jasně, nejsme už žádní puberťáci, co se budou každý den rozplývat, ale základní respekt a podpora, to snad patří k životu, ne?
Začala jsem si víc všímat, jak se cítím, když jsem sama. A víš co? Je mi líp. Nepotřebuju slyšet, že jsem dokonalá. Stačí mi, když mě někdo bude brát takovou, jaká jsem, s mýma silnějšími stehny a kruhy pod očima. Protože tohle jsem já. A jestli mu to nestačí, možná by si měl najít nějakou tu svojí instagramovou bohyni. Já si radši najdu klid.
