Článek
Byla jsem zrovna na nákupu, když mi to píplo
Byl pátek odpoledne a já si v klidu vybírala zeleninu v supermarketu, když mi přišla zpráva od manžela. „Už se nemůžu dočkat, až tě zítra uvidím, krásko.“ Zůstala jsem stát mezi rajčaty a paprikama a nevěřila vlastním očím. Srdce mi spadlo až někam do žaludku. To si ze mě dělá srandu? Kdo je ta kráska? V hlavě mi to začalo šrotovat na plné obrátky.
Ještě jsem si přečetla, co tam bylo dál: „Nevím, jak to doma zítra vysvětlím, ale nějak to zvládnu.“ Na místě jsem málem omdlela. Manžel mi posílá zprávu pro nějakou jinou ženskou? Vzala jsem košík a odešla z obchodu jako robot. Cestou domů jsem se snažila nezpanikařit, ale moc to nešlo.
Tisíc scénářů a žádné řešení
Doma jsem se zavřela v ložnici a koukala na ten telefon, jako by to bylo nějaký cizí zařízení. Nevěděla jsem, co dělat. Psát mu? Zavolat? Počkat? V hlavě mi jelo tisíc různých scénářů. Má milenku? Chce mě opustit? To všechno by dávalo smysl. Poslední dobou byl divnej, často někam chodil a vymlouval se na práci.
Ale něco mi na tom nesedělo. Přeci jen jsme spolu už deset let a tohle by bylo hodně divný zakončení. Vzala jsem mobil a napsala: „Pro koho byla ta zpráva?“ Odpověď přišla hned: „Ježiš, to nebylo pro tebe. Promiň.“ No, to jsem si teda všimla. Tak jsem mu napsala: „Kdo je ta kráska?“ A pak už nic. Dlouho nic.
Nakonec jsem se dozvěděla pravdu
Večer přišel domů. Já seděla u stolu a čekala, co z něj vyleze. Byl nervózní jak malej kluk. Sednul si a povídá: „Musím ti něco říct. Není to tak, jak si myslíš.“ No jasně, klasika. Ale pak z něj vypadlo něco, co jsem vůbec nečekala.
„Ta zpráva byla pro mojí ségru.“ Zírala jsem na něj. „Prosím?“ A on pokračoval: „Chtěl jsem ji překvapit, zítra slaví narozeniny a domluvili jsme se, že ji vezmu na výlet. Nevěděla, jestli to vyjde, tak jsem jí napsal, že už se těším a že to nějak doma vysvětlím, protože jsem ti o tom ještě neřekl.“
Chvíli jsem na něj koukala, jestli si ze mě fakt nedělá srandu. Ale vytáhl telefon, ukázal mi jejich předchozí konverzaci a všechno začalo dávat smysl. Fakt to bylo nevinný, jen to totálně podělal tím, že mi to poslal omylem.
Nakonec jsme se tomu oba zasmáli, ale teda řeknu vám – ty tři hodiny mezi zprávou a pravdou, to bylo peklo. A ponaučení? Než začnete dělat scény, radši si počkejte na vysvětlení. I když, někdy to prostě nejde, když vás něco takhle totálně rozhodí.
