Článek
Oprava motorky
Když mi muž před půl rokem oznámil, že začne o víkendech pomáhat sousedovi v dílně, brala jsem to jako dobrou zprávu. Říkal, že chtějí opravit starou motorku a že se u toho skvěle odreaguje. Byla jsem vlastně ráda, přece jen lepší než vysedávat u televize nebo v hospodě. Každou sobotu a neděli po snídani se sbalil, popadl montérky a šel přes dvůr do sousedovy garáže.
Zpočátku jsem si ani nevšimla, že se doma něco mění. Vracel se až večer, s mastnýma rukama a úsměvem na tváři. Tvrdil, že jsou skoro hotoví a že příští měsíc už by motorka měla jezdit. Vždycky si u piva pochvaloval, jak je to příjemný chlap, že mu dobře poradí a že se i zasmějí.
Něco se mění
Jenže po nějaké době jsem si všimla, že se chová trochu jinak. Začal se víc upravovat, bral si lepší oblečení, voněl se. Z dílny se vracel čím dál později, občas i po setmění a často si zpíval nebo si pohvizdoval. Všimla si toho i sousedka odnaproti, která mě jednoho dne zastavila: „To je hezké, že se ti manžel s tím vaším sousedem tak spřátelili,“ řekla trochu divně. Tehdy jsem ještě netušila, co tím myslí.
O pár týdnů později jsem šla odpoledne k popelnici a potkala ji znovu. Tentokrát byla bledá jako stěna. Zastavila mě a pošeptala mi do ucha: „Asi byste měla vědět, že… já je dnes viděla, když byli v dílně. Líbali se.“ Nejdřív jsem jí vůbec nerozuměla. Zeptala jsem se, jestli to myslí vážně. Přikývla a sklopila oči. Prý si pro něco přišla do sklepa a přes pootevřené dveře garáže viděla, jak stojí v rohu, objímají se a líbají.
Rozvod
Cítila jsem, jak se mi podlomila kolena. Nevěděla jsem, jestli tomu věřit, ale když jsem si začala v hlavě spojovat všechny ty drobnosti, jeho nové košile, vůně, úsměvy, tak mi to začalo dávat smysl. Ten večer jsem si počkala, až přijde domů, a rovnou jsem se ho zeptala. Nezapíral dlouho. Prý to mezi nimi vzniklo postupně, že neplánoval, že se zamiluje, ale že mu tam bylo dobře, klidně, že konečně mohl být sám sebou.
Okamžitě jsem začala řešit rozvod a ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu. Jedno vím jistě, sousedka mi otevřela oči. A i když mě to zraňuje, aspoň už se přede mnou nic neskrývá.
