Článek
Objednávka pizzy
Byl pátek večer, celý den jsem měla za sebou opravdu náročný. Šéf mi na poslední chvíli přidal práci, kolegyně se na mě utrhla a cestou domů jsem ještě zmokla. Jediné, na co jsem se těšila, bylo, že si doma uvařím čaj, pustím film a objednám si něco dobrého k jídlu. Lednice byla prázdná, takže jsem sáhla po mobilu a objednala si pizzu a salát z mé oblíbené restaurace.
Uvelebila jsem se na gauči, zabalila se do deky a kontrolovala aplikaci, jak se moje objednávka posouvá. Kurýr byl podle mapy už kousek ode mě, takže jsem se pomalu zvedla, vzala peněženku a šla ke dveřím. Jakmile zvonek zazvonil, otevřela jsem, v tu chvíli mi vypadla slova z pusy a skoro jsem omdlela.
Zrovna on
Na prahu stál můj bývalý přítel. Ten, se kterým jsem kdysi prožila vášnivý, ale bouřlivý vztah. Ten, který mě tehdy opustil způsobem, na který jsem dlouho nemohla zapomenout. A teď tam stál, oblečený do bundy s logem rozvozu, s termoboxem v ruce a úplně stejným šokovaným výrazem, jaký jsem měla já.
První vteřiny byly naprosto trapné ticho. Jen jsme se na sebe dívali a snažili se nějak zorientovat. On se pak jako první probral, trochu se pousmál a řekl: „Tak tohle jsem vážně nečekal.“ Já jen koktavě odpověděla: „Ani já.“ Nevěděla jsem, jestli se mám smát, zrudnout, nebo mu rovnou zabouchnout dveře před nosem. On mi podával tašku s jídlem a já cítila, jak se mi třesou ruce.
„Už je to zaplacené,“ dodal tiše, zatímco já si brala objednávku a pořád nevěděla, co říct. V hlavě mi běželo tolik myšlenek. Všechny vzpomínky, všechny hádky, všechno dobré i špatné, co mezi námi bylo. Cítila jsem něco mezi rozpaky a nepochopitelnou úlevou, že ho vidím a vím, že žije a funguje.
Podivný pocit
„Dobrou chuť, měj se,“ řekl ještě a pomalu se otočil. Stála jsem tam jako přikovaná a dívala se za ním, dokud nezmizel za rohem. Když jsem za sebou zavřela dveře, sedla jsem si na gauč s pizzou na klíně a chvíli jen tak seděla. Jídlo vonělo, ale v tu chvíli jsem na něj ani neměla chuť. Byla jsem myšlenkami někde úplně jinde.
Teprve když jsem otevřela krabici s pizzou a pustila si film, došlo mi, že i když už k němu necítím to, co dřív, svět je opravdu malý a někdy vám připomene minulost v té nejmíň očekávané podobě. Jídlo bylo výborné, ale tahle „příloha“ k němu mi utkvěla v paměti mnohem víc než samotná večeře.
