Článek
Nákup na večeři
Byl to obyčejný den, kdy jsem si po práci odskočila do supermarketu pro pár věcí. Měla jsem v košíku chleba, sýr, mléko, máslo a láhev vína na večer. Nic výjimečného, žádný velký nákup. Fronta byla dlouhá, ale u pokladny seděla usměvavá pokladní, kterou jsem vídala často. Byla mladá, sympatická, vždycky v dobré náladě.
Když přišla řada na mě, pozdravila jsem a začala vykládat zboží na pás. Pokladní se na mě podívala s takovým šibalským úsměvem, až jsem si říkala, jestli se něco nestalo. „Tak, paní, dneska to bude zajímavé,“ pronesla pobaveně, když načítala poslední položku. „Zajímavé?“ zopakovala jsem nechápavě. „To jako kolik?“
Nečekaná částka
Zaznělo poslední pípnutí a pokladní mi podávala účet. „Tady to máte,“ řekla s tím svým úsměvem. Podívala jsem se na displej a málem mi spadla brada. Celkem: 4 238 korun.
„To musí být chyba!“ vykřikla jsem a rychle začala přepočítávat, jestli jsem omylem nekoupila zlaté máslo nebo šampaňské místo vína. Pokladní se zasmála. „Nebojte, podíváme se na to. Občas se systém zblázní.“ Vytáhla účtenku a začala kontrolovat položky. A hned na první pohled bylo jasné, kde se stala „zrada“.
Nedorozumění
Na účtence svítilo: Sýr gouda – 21 kusů. „Aha,“ řekla jsem a rozesmála se. „Tak to by nám doma vystačilo tak na rok.“ Pokladní se začala smát taky. „To se občas stane, pás se zasekne a sejme to několikrát. Ale nebojte, opravíme to.“ Za chvíli vytiskla nový účet a tentokrát už s normální částkou, něco přes čtyři stovky.
Když mi ho podávala, mrkla a řekla: „Tak co, paní, berete těch jednadvacet sýrů, nebo to přepíšeme?“ „Nechte si je pro dalšího překvapeného zákazníka,“ odpověděla jsem a smála se tak, že jsem málem upustila peněženku. Když jsem odcházela, lidé ve frontě se smáli taky. A já si říkala, že i obyčejný nákup může skončit historkou, kterou člověk vypráví ještě dlouho, i když u toho málem přišel o oči z důlku.
