Článek
Zvědavost vyhrála
Byl to obyčejný večer u televize. Seděli jsme na gauči, pili víno a povídali si o všem možném, o dovolené, o práci, o plánech do budoucna. Když přišla řeč na peníze, brala jsem to spíš jako legraci. Řekla jsem mu se smíchem: „Tak kolik máš vlastně na účtě? Jestli si mám plánovat exotickou dovolenou nebo jen výlet do Beskyd.“
Nečekala jsem, že mi odpoví vážně. Jenže on se na mě podíval, usmál se a řekl naprosto klidně: „Asi tři a půl milionu.“ Zůstala jsem ztuhlá. „Prosím?“ „No jo,“ pokrčil rameny. „Už pár let si dávám něco bokem. Investice, úspory, nic zvláštního.“
Znám ho vůbec?
Musela jsem se zasmát, i když spíš z šoku než z pobavení. Vždycky jsem ho brala jako obyčejného chlapa. Žádné drahé oblečení, starší auto, dovolené u rybníka. Nikdy se nechlubil, nikdy neřešil peníze. A teď tohle. „A to jsi mi to neřekl dřív proč?“ zeptala jsem se. „Protože to není důležité,“ odpověděl jednoduše. „Nechci, aby se náš vztah točil kolem peněz. Mám rád klid, a peníze mám hlavně proto, abych ten klid měl.“
Seděla jsem tam a chvíli přemýšlela, jak to vůbec vstřebat. Pořád jsem měla v hlavě obrázek normálního, nenápadného muže, který se raduje z obyčejných věcí a teď jsem zjistila, že by mohl žít úplně jinak, kdyby chtěl.
Když mi došlo, co je doopravdy cenné
Druhý den jsem si všimla, že se chová úplně stejně jako vždycky. Žádné rozmazlování, žádné dokazování. Když jsem mu řekla, že mě jeho odpověď překvapila, usmál se a pronesl: „Víš, kolik lidí má hodně peněz, ale málo klidu? Já jsem si vybral opačně.“
A tehdy mi to došlo, jeho největší bohatství nebylo na účtě, ale v hlavě. Byl spokojený, vyrovnaný a měl všechno, co potřeboval. Od té doby se už na peníze dívám jinak. Ne jako na něco, co určuje hodnotu člověka, ale jako na tichého svědka jeho práce, pokory a nadhledu. A pokaždé, když se mě někdo zeptá, jestli vím, jak je na tom můj přítel finančně, odpovím s úsměvem: „Líp, než byste si mysleli, ale hlavně v srdci.“
